,,Tak uděláš něco, nebo se na mě budeš jen dívat jak na debila?'' okřikl jsem už asi 5 minut nic nedělajícího Taehyunga. ,,Promiň... Ale moje oči se nemůžou odtáhnout od tvého dokonalého zadečku...'' usmíval se. Otočil jsem se k němu čelem. ,,Tak to je skvělý, ale koukej něco dělat!'' hodil jsem po něm mokrý hadr. Usmál se ještě víc.
,,Víš, co by ti slušelo?'' culil se. ,,No?'' bez zájmu jsem zamumlal a dál utíral nádobí. ,,Moje příjmení.'' opět se usmál. ,,Hm... Počkat co? Ne! Chápeš, že mi dva spolu nebudeme?'' odsekl jsem. Štvalo mě to jeho naivní myšlení a tvrdohlavost. ,,To jen říkáš. Oba totiž víme, že k sobě patříme.'' dotíral dál. ,,Ne. Jsme úplně jiný. Copak to nevidíš? Nehodíme se k sobě. Jsme jak kočka a myš. Nemůžeme spolu být. Neklapalo by to. Už to pochop...'' unaveně jsem k němu zvedl oči. ,,Jiminie~ oba víme, jak náročné to je...'' přišel ke mně a ze zadu mě obejmul.
Chtěl jsem se mu vysmeknout, ale marně. ,,Všechno je dobré. Jen klid.'' šeptal. Jeho tichý hlas mě opravdu uklidňoval a téměř hypnotizoval. ,,Vím, že mě miluješ. Poznám to, ale řekni mi to. Teď a ty.'' můj mozek říkal jasné ne, ale srdce chtělo přesný opak. ,,Tae já- nemůžu-'' na poslední chvíli se mi povedlo se ovládnout. ,,Jimin-ah~'' zašeptal mi do ucha. Znovu jsem cítil, že jsem mu propadl. Jeho hlas, ruce a fyzické teplo mě ovládlo. ,,Tak mi to neříkej, ale dovol mi udělat tohle.'' políbil mě na krk a doslova se mi na něj natiskl.
Byl to zvláštní, ale neskutečně příjemný pocit. Skoro jakoby mě vysobozoval od všech problémů a povinností. Zhluboka jsem vydechl. ,,Líbí?'' zašeptal. Já přikývl. ,,Máme uklízet...'' šeptal jsem já, snad abych nezkazil tu zvláštně napjatou, ale příjemnou situaci. ,,Dobře...'' odtáhl se a začal dělat jakoby nic. ,,Mám ti pomoct v utírání, nebo umýt zbytek toho nádobí?'' usmál se. ,,Asi umýt nádobí.'' řekl jsem lehce zmateně. Nechápal jsem tu situaci. Jediné co jsem věděl, bylo to, že jsem věděl, že takhle to prostě nepůjde. Mrzelo mě to. ,,A Taehyungu...'' ,,Hm?'' otočil se na mě. ,,To co se teď mezi námi stalo...'' ,,Co se stalo?'' nechápavě mě sledoval. Vypadal jak kdyby si nic nepamatoval. Možná bylo dobře, že to nechce rozvíjet, ale i tak jsem v tom chtěl mít jasno. ,,Myslím teďka. Ten polibek a-'' ,,Já o ničem nevím.'' přerušil mě a pokrčil rameny. Následně se otočil a dal se do práce. Zmátl mě tím. Nevěděl jsem, jak si to vyložit, ale zatím jsem to dál nerozebíral.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
