Military | Vmin

2.

Pevně jsem objímal Yoongiho. Nechtěl jsem se vrátit do toho pokoje. Ne být s ním sám. Ne s Taehyungem. Právě kolem nás procházel ještě s nějakým jiným a oproti nám dost vyšším týpkem. Divně si nás prohlíželi, ale jen prošli a dál si nás nevšímali. Byl jsem za to rád. Yoongi už všechno věděl. Chtěli jsme se držet spolu, ale ne vždycky to šlo. Zvlášť když jsme bydleli přes půl kasárny od sebe. Naštěstí on měl spolubydlící v pohodě. Byl jsem rád za něj.

Bylo něco kolem půlnoci a já nemohl usnout. Taehyung tu ještě nebyl. Bylo mi tak nějak jedno, kde je. On bude mít problém. V tom se ale rozrazily dveře a v nich stál právě on. Rozsvítil nehledě na mě a já věděl, že jsem mu jedno. Přes to jsem se na něj nespokojeně podíval. ,,Jestli máš problém, tak tě to může ještě bolet!'' řekl s nezájmem a já stočil svůj pohled na deku.

Strašně moc z něj byl cítit alkohol. Zajímalo mě, kde k něčemu takovému tady přišel, ale přidávat jsem se opravdu nechtěl. ,,Seš teplej.'' oznámil jakoby to věděl. Ztuhl jsem a neodpovídal jsem na to. ,,Jseš a já to vím!'' nepříjemným tónem oznamoval. Povzdychl jsem si. Ano byl jsem, ale ... Jak na to mohl přijít takhle rychle?

,,Jak jsi na to přišel?'' řekl jsem první srozumitelnou větu. Sedl si na postel a stáhl si tričko. Tělo měl opravdu pěkné a nevědomky jsem pootevřel pusu. ,,Nečum a radši se přiznej!'' přikryl se dekou a díval se na mě. ,,No já- um, asi jo.'' jo ASI... Muselo ho to naštvat. ,,Asi?!'' zvedl na mě hlas. ,,J-jo.'' opět jsem znervózněl. Stejně by to zjistil a navíc já neuměl lhát. A už vůbec ne, když na mě někdo křičí. Jen se divně ušklíbl a otočil se ke mně zády. ,,Zhasni!'' rozkázal mi a já to radši okamžitě udělal. Poté on usnul celkem rychle a já až tak půl hodiny po něm.