Otevřel jsem oči. V tu chvíli jsem pocítil veškerou bolest. Dělalo mi problém se převalit na bok, natož se zvednout. Takhle přeci nemůžu jít za rodiči. Napadlo mě jediné řešení. YOONGI! Po několika bolestných vydechnutích a nepovedených pokusech jsem se postavil. Sotva jsem stál. Opíral jsem se o strom. To, že mi byla zima, bylo to poslední co mě teď zajímalo.
Dokulhal jsem k Yoongimu. Bydlel od lesa blíž než naši a to pro mě teď bylo úlevou. Začal jsem klepat na dveře. Neměl jsem tušení, kolik je hodin, ale světlo už bylo. Po 10 minutách mého usilovného klepání se otevřely dveře a stál v nich ospalý Yoongi. Věděl jsem, že budit ho je tak trošku podepsání vstupenky do pekla, ale momentálně jsem ho opravdu potřeboval.
,,Co bl-'' z otráveného a unaveného výrazu se rázem stal starostlivý. Asi na mně bylo vidět, že se něco stalo. V mžiku mě podepřel a vydali jsme se k němu do obýváku.
,,Kdo ti to udělal?'' zeptal se když mě z nejhoršího ošetřil, ale i přes to mě bolelo celé tělo. Měl jsem za sebou i horkou sprchu, ale i tak jsem mrznul. Yoongi mě ještě zabalil do několik dek a dvou mikin. Moc to nepomáhalo, ale byl jsem mu opravdu vděčný. Ještě mě pohostil teplým čajem.
,,Namjoon, Seokjin a Jungkook.'' chraptivě jsem mu odpověděl na otázku. Rozšířily se mu zorničky. ,,Cože?'' zděšeně vydechl. ,,To nemůžeš myslet vážně!'' kroutil hlavou. Asi tomu nechtěl moc uvěřit. Zvlášť, když se podle všeho Hobi s Jungkookem hodně kamarádil. Jen jsem přikývl. ,,Tolik?'' překvapeně kulil oči. ,,Jo... řekl bych, že za to může to všechno s Taehyungem.'' povzdychl jsem si.
,,Ale to přeci nemůžou!'' rozčiloval se pořád Yoongi. Věděl to, věděl vždycky všechno. ,,Jenže já nevím co mám dělat!'' všechno to na mě dosedlo a znovu jsem spustil slzy. Yoongi mi jemně vzal hrníček z ruky a položil ho na stůl vedle. Opatrně mě objal. ,,Bude to dobrý. Řekneme to někomu a všechno bude zase v pořádku.'' šeptal konejšivě.
,,Ne! Nemůžeme to nikomu říct.'' vzlykl jsem. ,,Zabijou mě!'' mumlal jsem mu do trička. ,,Dobře. Hlavně klid, však my už něco vymyslíme.'' pohladil mě ve vlasech a já se cítil zase bezpečně. Tak jako doma-tam kam patřím.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
