Víte co? Podle toho mého snu... Vzbudil jsem se vedle Taehyunga. Vůbec nevím jak se sem dostal, ale to co bylo hlavní, tu ruku mi doopravdy ožužlával. On nespal a i přesto že věděl že jsem vzhůru, tak v tom pokračoval. Cukl jsem s ní k sobě. ,,Fuj!'' vypískl jsem. On mě s velkým úšklebkem sledoval. ,,Co to sakra děláš?!'' on se pořád šklebil. ,,Byl jsi tak nevinnej. Nemohl jsi mi tak odmítnout.'' pokrčil rameny. ,,Taehyungu prosím...'' povzdychl jsem si. ,,Tohle nemůžeme.'' ,,Ale proč?'' ,,Já... Prostě to nejde. Stalo by se totiž něco, co ani jeden z nás nechceme.'' odvrátil jsem od něj pohled.
,,A co? Tak už mi to prosím řekni a vyřešíme to!'' mluvil naléhavě. Musely mu už z toho přetékat nervy, ale já to prozradit prostě nemohl. ,,Nemůžu.'' šeptl jsem. ,,A dost!'' vykřikl a já se lekl. ,,Přestaň! Už mě to vážně nebaví! Prostě mi řekni co máš za problém, nebo vypadni! Vypadni a už mě neštvi a nenuť mě cítit to, co cítím jen kvůli tobě!'' křičel. Zvedl jsem se, sbalil si věci a odešel se sklopenou hlavou pryč. Musel jsem tohle ukončit. I přesto že jsem se za dveřmi rozbrečel, vyběhl jsem za Yoongim. Bylo mi momentálně jedno, jestli mě takhle uvidí jeho spolubydlící. Já potřeboval Yoongiho. A to HODNĚ.
,,Tak už dobrý.'' šeptal a hladil mě na zádech, když už jsem mu 5 minut brečel do ramene. Zhluboka jsem se nadechl a zvedl jsem hlavu. ,,Bude, ale až půjdu domů.'' popotáhl jsem. ,,Ne... Bude to dobrý určitě dříve.'' zašeptal. Znovu jsem ho v objetí více zmáčkl. ,,Budu ti věřit.'' znovu jsem si lehl na jeho rameno.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
