Military | Vmin

66.

Stejně nepozorovaně jak jsem přišel, tak jsem kousek couvl, ale zůstal jsem je hlídat. Rozešli se směrem ode mě a u toho se bedlivě rozhlíželi. Schovával jsem se, ale u toho je pronásledoval. Taehyung i ten kluk měli svázaný oči a dost hrubým stylem je vedli dál. Chudák kluk, po Taehyungovo práci sotva chodil.

Došel jsem s nimi tam, kam jsem potřeboval. Dál už jsem nešel. Pořádně jsem si zapamatoval cestu, protože to, co jsem právě viděl byla tajná základna armády Severní Koreji na našem území. ,,Vydrž Tae!'' zašeptal jsem neslyšně sám pro sebe. Tahle základna musí zmizet a my musíme zachránit naše lidi. Celou cestu zpátky jsem si snažil zapamatovat co nejlépe.

,,Kde je sakra Taehyung a Ji-hyun?!'' rozčiloval se generál a křičel po našem poručíkovi. Zažádal jsem o slovo které jsem naštěstí dostal. ,,Pane generále, unesla je armáda Severní Koreji.'' řekl jsem důležitě a dost sebejistě, přesně tak, jak to po nás chtěli. Všichni vyvalili oči, včetně generála. ,,A jak to víš?'' tázavě se na mě podíval. ,,Byl jsem víceméně u toho, když je chytili. Pak jsem je stopoval, až k jejich základně.'' ,,Ty?'' odpověděl nevěřícně. ,,A znáš tam cestu?'' stoupl si a došel ke mně. ,,Ano znám, pane.''

,,Ale jak je možné, že se to stalo v průběhu výcvik a ještě navíc tobě se nic nestalo, přestože jsi říkal, že jsi u toho víceméně byl?'' mluvil přísně, ale v jeho hlase byl slyšet zájem. ,,Oni odbočili z cesty. Pak jsem slyšel výstřel a tak jsem se tam vrátil. Z dálky jsem je viděl a zůstal jsem se maskovat. Ale nemůžeme ztrácet čas. Tady jde o životy!'' trošku jsem si s ''odbočkou z cesty'' vymýšlel, ale z části to byla pravda.

,,Dobrá práce kluku.'' poplácal mě generál po rameni. ,,Připravte armádu! Vyrážíme!'' zahlásil ostře a já byl na sebe hrdý. Možná dneska umřu, ale aspoň zachráníme spolu s ostatními Koreu.