Military | Vmin

14.

Pokud si myslíte, že bych někoho nechal, aby nás takhle viděl, tak ne! Vstal jsem o 5. minut dříve, než máme mít budíček a vylezl z postele. Sedl si ke stolu a začal tak něco čmárat do sešitu. Nebylo to nic smysluplného. Jen nějaké čáry, co se do sebe vpíjeli. Prostě jsem jen nechtěl aby mě někdo viděl s Taehyungem. Když nám oznámili dost nepříjemným způsobem budíček, přikývl jsem. Oblékl jsem se ve velké rychlosti. Taehyungovi se nechtělo vstávat a tak to bylo na mně.

,,Taehyungu!'' hlasitě jsem ho oslovil a on sebou škubl. ,,Je čas vstávat a v mé posteli jsi spal naposledy!'' vychrlil jsem a on na mě zůstal nechápavě civět. ,,Rozumněls?!'' dal jsem na tohle slovo důraz. ,,A teď poslouchej ty mě!'' zvedl se a natlačil mě na zeď. ,,Někdo jako jsi ty, mi nebude rozkazovat a já si budu spát kde chci!'' přimáčkl mi ruku na krk a tím mě přidusil. Jen jsem vystrašeně přikývl. Byl jsem strašný srab.

Pohled Taeho:
No co? Vzbudil mě, špatně mě oslovil a ještě mě chtěl omezovat? Hlupák. Strach v jeho očích se mi líbil. ,,Máš až moc dokonalý obličej. Potřeboval by zmalovat.'' vrčel jsem. Udělat jsem to ale zatím nechtěl. On byl ale tak vystrašený, že se sám nastavoval. Ale teď ne. Raději jsem se mu s chutí jen zakousl do krku. Potichu vydechl. Chutnal i voněl dokonale. Byl tak citlivý a malý. Brzy ho tu zničí. Ale ... Zaslouží si to tohle neviňátko?- blbost! Jasně, že zaslouží. A to víc, když mě opět uvedl do pochybností. Já jsem V! Citlivej a hodnej Taehyung je pryč! Je pryč, stejně jako můj otec!

Až poté jsem si uvědomil, že Jimina koušu moc silně a tak jsem se odtáhl. ,,A teď zmiz!'' když jsem spatřil to, co jsem mu vytvořil na krku, ušklíbl jsem se. Za to si ho ostatní budou dobírat. A to že je to ode mě? Tomu nikdo neuvěří a dají mu navíc za lež. Ještě jsem sledoval, jak zděšeně odchází a když se za ním zavřely dveře, začal jsem se převlékat.