Military | Vmin

27.

Vzbudilo mě jemné poklepání na moje rameno. Byla tma. Jediný zdroj světla byl pípající stroj vedle mě. ,,Co je?'' podíval jsem se na stranu, kde na mě někdo sáhl. ,,Shhh...'' ozval se. ,,Kdo jsi?'' řekl jsem potichu. ,,Yoongi?'' znovu jsem šeptl. ,,Ne. V.'' nakonec odpověděl taky šeptem. ,,Taehyungu, jdi od tud!'' řekl jsem potichu. Nechtěl jsem ho tu. Bůh ví, třeba tu ležím právě kvůli tomu, že mě pořád bije. ,,Jimine potichu prosím!'' dotkl se mojí ruky, se kterou jsem ale rychle ucukl. ,,Jak je ti?'' řekl docela ... Starostlivě. ,,Co ti je do toho? Jdi pryč!'' byl jsem nepříjemnej, jenže ono už to jinak nešlo. ,,Prosím, Jimine!'' zněl skoro až prosebně. ,,K čemu ti to bude?!'' odsekl jsem. ,,Mám o tebe starost.'' na chvíli jsem se nad tím pozastavil. Jenže já jeho slovům nevěřím!

,,Od kdy ty máš o někoho strach?'' odmítal jsem odpovědět jak mi je. ,,Vím, že mi nevěříš, ale ... Je ti alespoň líp?'' mluvil smutně. Dobrá herečka... ,,Jo.'' víc už jsem se ním bavit nehodlal. Otočil jsme se k němu zády, abych mu to dal pořádně najevo. Zavřel jsem oči. ,,A Jimine? Mám tě rád. To co jsem ti řekl večer, jsem myslel vážně.'' projela mnou divná vlna. A pak že si to nepamatuje! Chtěl jsem mu dát pěstí, za takovou hnusnou lež, ale jen jsem zůstal zmateně ležet. ,,Promiň.'' to bylo poslední co jsem slyšel, než se zaklapli dveře.

Ulevilo se mi když odešel jenže až pak mi došlo co vlastně řekl. Omluvil se. Jenže vyslovit jedno slovo umí každej. Určitě je to jen jedna z metod jak mě "dostat". Zakroutil jsem nad tím hlavou. Blbej Taehyung!

Taehyung:

Omluvu jsem myslel vážně. I to že ho mám rád. Teď ale potřebuju pít. Nevím co jsem si myslel že změním. Moje chování k němu bylo nechutný. A pořád je. Došel jsme tam k nám do chlastárny. Kluci už tu čekali. Dal jsem si panáka a v tom mě něco napadlo. Donutím Jimina žárlit!

Dneska mám nějakou náladu vydávat tak se můžete těšit na víc Kapitol 🥰