Military | Vmin

7.

Přišli nás vzbudit zase v 5., ale s tím rozdílem, že venku pršelo. To byl plán dne. Cvičení v dešti. Vůbec se mi do toho nechtělo. Ale co jsem mohl? Vůbec nic. Snídaně jsem moc nesnědl. Ale to skoro nikdo. Takovej blivajz. Hádám že za tohle, bude mít kuchař co dělat.

Procházel jsem kolem záchodů, když v tom mě zatáhla něčí ruka dovnitř. Snažil jsem se vytrhnout. Kopal jsem kolem sebe, ale bylo mi to platné asi jako prošlá jízdenka.

Opřel mě o zeď a v tu chvíli jsem jednu schytal. Nevím kdo to byl, ani proč to dělal, ale rozhodl jsem se bránit. Moje síla byla ale proti němu ... K ničemu. Akorát jsem se bouchl do hlavy. ,,Kdo jsi?'' řekl jsem vyčerpaně. ,,To tě nemusí zajímat! Nech ale V-ho na pokoji!'' zasyčel. V-ho? Toho znám? ,,Asi jde o nedorozumění...'' chtěl jsem pokračovat, ale přiletěla mi další do břicha. ,,Seokjine! Co blbneš?'' rozeznal jsem Taehyungův hlas. Trošku se mi motala hlava. ,,Nevím. Jen tak jsem ho tu našel. Je malej, tak proč toho nevyužít.'' pokrčil rameny, jakoby to bylo úplně v pohodě. ,,Dobře, ale to je ten, o kterým jsem ti říkal. Nech mi ho prosím.'' mluvil přátelsky a nerozuměl jsem tomu, proč bych měl být jeho. Spadl jsem Taemu nechtěně do náruče. Držel mě. Dvě silné ruce mě svírali. Pak mě ale pustil a já dopadl na studenou zem. ,,Za 10. minut je odchod.'' řekl Taehyung a já zůstal ležet.

Po dvou minutách jsem se zvedl a i když mě bolelo celé tělo, musel jsem jít. Na pokoji seděl Tae sám a upravoval si tričko. ,,Uhm Taehyungu?'' oznámil jsem opatrně svou přítomnost. Zvedl ke mně oči na náznak, že mám mluvit. ,,Kdo je V?'' trhl sebou, když jsem vyslovil to jméno. ,,Prosím, řekni mi to.'' žadonil jsem. ,,Jak o něm víš?'' zeptal se mě klidným hlasem. V tu chvíli jsem z něj strach vůbec neměl. ,,Řekl mi o něm ten na záchodech.'' sklopil jsem pohled.