,,Tak kdo ti to udělal?'' stoupl si do dveří Taehyung. Ten, kvůli kterému tohle všechno prožívám. ,,Sakra já nevím! Nepamatuji si to!'' rozkřikl jsem se. Nemohl jsem mu to říct. Zase... ,,Víš! Jen mi to prostě nechceš z nějakýho důvodu říct!'' zkřížil si ruce na hrudi. ,,Prostě to neřeš!'' probodl jsem ho pohledem. ,,Samozřejmě, že to budu řešit!'' řekl už klidněji a rozešel se ke mně. Couvl jsem.
Ne už ne! Nepoddám se mu. Dneska už ne. ,,Nech mě!'' pískl jsem, takže to mohlo znít dost komicky. Jenže on se zase přiblížil opět o krok blíž. Já couvl, ale naštěstí jsem viděl cestu ven. Cukl jsem sebou a kolem něj co nejrychleji proběhl ven. ,,Nech mě! Jasný?!'' vkřikl jsem, na odpověď nečekal a utekl jsem ze dveří. Tohle prostě musí skončit.
Tenhle výcvik byl už teď příšernej. Všichni mě sledovali, parta ''V'', jak jsem začal říkat Taehyungovo partě, si mě spokojeně prohlížela a mě pořád všechno bolelo. ,,Vztyk, sednout, vztyk, sednout...!'' vykřikoval pořád náš poručík. Už jsem nemohl. Motala se mi hlava, pískalo mi v uších. Hodně chlapů kolem už to také začalo flákat, ale já ne. Snažil jsem se stále držet dech.
Začalo se mi mlžit před očima. Snažil jsem se toho zbavit, ale brzy mě začal opouštět i můj dech. Motaly se mi nohy a hlas poručíka se začal vzdalovat, až jsem ho slyšel s ozvěnou. Slyšel jsem bít svoje srdce tak silně, že mi to trhalo uši, přesto jsem to nevzdával.
,,Park!'' ozval se neznámý hlas. Otočil jsem se tam, jenže jsem nepoznal kdo to byl. ,,Park slyšíte mě?'' zopakoval a já se pokusil přikývnout, ale najednou jsem slyšel jen šumění. Opět se mi zamotaly nohy a já se objevil celým tělem na zemi. Všechno kolem mě utichlo. Viděl jsem jen bílou a v uších mi šumělo tak hlasitě, že jsem nebyl schopný slyšet nic jiného.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
