Konečně jsem ho našel. ,,Kim Taehyungu!'' zakřičel jsem dnes už po druhé. Otočil se na mě. ,,Jak jsi mě to nazval?'' ostrého a naštvaného tónu v jeho hlas si nešlo nevšimnout. ,,Tvým jménem!'' odsekl jsem. ,,Můžeš mi říct, co si dokazuješ?'' pokračoval jsem v hlase, kterým na mě poprvé vyjel. Okolo měl své kamarády. Byl tu ten co mě zatáhl na záchody, kamarád Hoseoka a ještě jeden. Toho jsem neznal. Všichni mě sledovali stejně. Chladně a vražedně.
,,Co myslíš?'' tímhle mě vážně vytočil. ,,Nedělej ze sebe debila!'' vyštěkl jsem. ,,Jak to s ním mluvíš?!'' křikl po mně ten, co mě zbil. Já ho ignoroval. ,,Myslíš, že nás slabší musíš bít a vyskakovat si na nás?'' mluvil jsem naštvaně. BYL jsem naštvanej. ,,Já můžu všechno.'' řekl výsměšně a já toho měl právě dost. Vydal jsem se k němu. Jenže on lusknutím prstů ovládl ty jeho 3 poskoky, kteří mě odtáhli. Tohle ale jen tak neskončí!
Pohled Taeho:
Byl roztomilý, když se vztekal. Ale to, že byl pěknej neznamenalo, že může být drzím. ,,Pozor na jazyk mrňousi.'' zavrněl jsem a věnoval jsem mu kopanec. Pak ho kluci pustili a odešli jsme.
Pohled Jimina:
Lehl jsem si a sledoval jak odcházejí. Pak mi to ale došlo. ODPOLEDNÍ VÝCVIK! Rychle jsem i přes bolest vstal a vydal se tam ke byl nástup.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
