Military | Vmin

30.

Jimin:

Vážně se mi povedlo vstát před budíkem. Měl jsem necelých 15 minut na to se dostat k sobě. To zvládnu! Vyšel jsem ze dveří které jsem opatrně zavřel. V cestě jsem pak pokračoval co nejtiššeji.

Už jen jedno schodiště! Podíval jsem se na dveře od pokoje. Pomalu a hlavně potichu jsme po schodech vylezl a rychle vklouzl do pokoje. Taehyung ještě spal.

Vevnitř už jsem se tiše nechoval. Byl jsme naštvanej. Na něj. Balil mě - nebo se o to aspoň snažil a přitom měl celou dobu přítele. Nechápal jsem ho. Asi ho vzbudila voda která byla slyšet když jsem se sprchoval protože když jsem vyšel ze sprchy byl vzhůru. ,,Kde jsi byl?'' ignoroval jsem ho. Já si začal upravovat v klidu vlasy. ,, Jimine? Ptám se tě. Kde jsi byl?'' choval se jakoby to byl můj táta nebo co. Jenže já mu říkat nic nemusím. Vylezl z postele a stoupl si vedle mě. Přes zrcadlo se mi podíval do očí. Já očima uhnul. ,,Mluv nebo-'' ,,Nebo co? Zbiješ mě? Seřveš..? Budeš se vztekat? Přestaň se o mě už zajímat!'' podmračil jsem se. ,,Jimine ... Proč jsi takovej?'' dalo by se říct že jsem v jeho hlase slyšel lítost. To mě ale nezajímalo. Ublížil mi. ,,Ty se divíš?!'' vykřikl jsem. ,,Lžeš mi! Hraješ si semnou podle nálady a pak si sem někoho přitáhneš?! V takhle to nejde. Končím. Prostě se na mě vykašli jsem pro tebe už jen jako jeden z těch dalších 1000 nebo kolik nás to tu je...'' dokončil jsme svůj proslov.

Řekl jsem mu V ale jen pro to abych mu ukázal jak moc je mi jedno. ,,Jenže ty nejsi jako ti ostatní. Ty jsi jinej. Jsi- Park Jimin.'' vydechl. Mě už to bylo jedno. Odešel jsem od zrcadla. Ať si škubne!

Tak dneska poslední kapitola 😅 tak zase někdy příště 😂🥰✌🏻