Taehyung:
,,Jine já! Potřebuju s tebou mluvit!'' řekl jsem zadýchaně protože jsem celou cestu běžel. Všichni z jeho pokoje se hned probrali když mě viděli. Všichni mě tu totiž znali jako nebezpečného a bezcitného V-ho. Jenže na to jsem teď opravdu neměl čas ani náladu. ,,Co potřebuješ?'' seskočil Jin z palandy a vytáhl mě na chodbu.
,,Tak mluv!'' vydechl nedočkavě. ,,Já... Já jsem se asi zamiloval!'' řekl jsem potichu. ,,Do Jimina že? Však to už jsi mi říkal.'' zdál se mi poměrně zklamaný. ,,Ano Jine... Děsí mě ten stav. Co mám dělat?!'' byl jsem ve stresu. Což jsem nikdy nebýval. Ale všechno tohle je jen kvůli jedné osobě. ,,V nesmíš si ho nechat připustit k tělu. Prostě si musíš říct že je to tvůj nepřítel. Potrestej ho za každou hloupost. Donuť sám sebe ho nesnášet.'' díval se mi do očí. Já věděl že mi poradí. Jenže nebyl tohle pravý opak toho co jsem chtěl? Ať už ano nebo ne pomůže mi to se od něj dostat.
Rychle jsem Jina objal. ,,Díky moc si toho vážím!'' usmíval jsem se a on se taky lehce pousmál. ,,Od toho mě tu máš.'' řekl tiše a pak odešel. Já se taky vydal k sobě do pokoje s tím že Jimina nesnáším.
Jimin:
Čistil jsem si zuby když jsem slyšel V-ho přijít. Chtěl jsem si s ním v klidu promluvit. O tom všem. O citech, chování a tak...
Vrátil jsem se do pokoje. Tvářil se naštvaně. Zase se mě zmocňoval strach. ,,Co se děje?'' pípl jsem nejistě. Držel v ruce moje tričko. Vůbec jsem ho nechápal. ,,Proč to tričko leželo na mojí posteli?!'' zavrčel. ,,J-já- to bylo určitě omylem!'' couvl jsem. ,,Pojď si prosím v klidu promluvit.'' mluvil jsme tiše. Nechtěl jsem ho vytočit ještě víc. Ještě před chvílí říkal jak mě má rád a teď mě takhle stresuje kvůli tričku. ,,Není o čem. Jsi přece jeden z těch dalších a proto se tak k tobě budu chovat.'' řekl ostře a tričko mi hodil. No spíš ho po mě mrskl. ,,Aby ses nezbláznil!'' ujelo mi. Hned jsme toho litoval.
,,Ne promiň! To mi ujelo nemyslel jsem to tak!'' máchal jsem rukama před sebou a přál jsem si teď neexistovat. On mě chytil pod krkem a trošku mě přiškrtil. ,,Zbláznil jsem se.'' odmlčel se a díval se mi do očí. Neodvážil jsme se oční kontakt přerušit a tak jsem jen ztěžka polkl. ,,Ale kvůli tobě!'' dořekl a pak mě pustil. Já ho vyděšeně sledoval. On se jen otočil a odkráčel z pokoje.
✨✨✨
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
