Oproti ránu teď svítilo sluníčko. A ze vzduchu se stala prádelna. Všem se blbě dýchalo, ale zastavit jsme přesto nemohli. Přál jsem si teď skočit do řeky. Nebo být doma a s klimatizací. A ne tohle.
Pot ze mě tekl, jakoby na mě lili vodu, ale nepomáhalo to. Co jsem ale nechápal, byl Taehyung. Ten byl až na zarudlý obličej víceméně v pořádku. Někdy jsem pochyboval, že je to člověk.
Po 3. hodinovém výcviku jsme šli konečně zpátky. Na večer jsme měli v plánu ještě dvouhodinovku posilování. Proto jsem zatím odpočíval a ležel ve své posteli. Přemýšlel jsem nad dneškem, který ještě neskončil. Do doby než se do pokoje a mého klidu vyřítil Taehyung.
,,Pokud na mě chceš mluvit nejprve se uklidni.'' sledoval jsem s nezájmem strop a jemu nevěnoval jediný pohled. ,,Ty malej spratku!'' hádal jsem, že si tu přezdívku oblíbil. ,,Poslouchám?'' vydechl jsem. On si klekl nade mě, což mě trošku vyděsilo, ale nedával jsem to najevo. ,,Máš v plánu mě zbít?'' koukal jsem se pořád někam za něj. ,,Ne!'' zavrčel. Ta odpověď mě lehce překvapila. Co by mohl chtít? Pomyslel jsem si. ,,Chci jen-'' přistála mi na levém líčku facka. A pak, že mě bít nebude. ,,Abys...'' plesk. ,,Mě...'' plesk. ,,Respektoval-'' plesk. ,,A-'' plesk. ,,Říkal.'' plesk. ,,Mi-'' plesk. ,,V!'' poslední facka.
Poslední slovo, nebo spíš jeho přezdívku řekl hlasitěji. ,,Ne!'' řekl jsem se slzama v očích, které mi způsobil údery do tváří. ,,Co prosím?!'' vztekal se. ,,Jmenuješ se Kim Taehyung a taky ti tak budu říkat!'' nehodlal jsem se mu poddat a stále jsem nechápal, proč si na tom jméně tak trval. ,,A teď sis podepsal vstupenku do pekla!'' zamumlal sice, ale i tak to znělo rázně. Následně ze mě slezl a odešel. Já setřel slzy, zvedl se a vyběhl ven. Posilovna čeká.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
