Když jsem ho viděl, málem jsem vypískl radostí, ale držel jsem to v sobě. Jen jsem se usmíval. Došel ke mně a objal mě. ,,Ahoj.'' zašeptal. Jeho hlas mi chyběl. Břichem se mi prohnalo hejno motýlů. ,,Ahoj.'' nenápadně jsem nasál jeho vůni, pod kterou se mi podlamovaly nohy.
,,Chyběl jsi mi Jiminie.'' šeptal dál. Když mě nazval zdrobnělinou, musel jsem se usmát. ,,Ty mně taky Tae.'' šeptal jsem, aby jsem nezkazil tuhle zvláštní, ale příjemnou atmosféru. Usmál se na mě. Odešli jsme v téhle zvláštní náladě spolu na pokoj.
,,Tae...'' promluvil jsem, když jsem zavřel dveře. ,,Já vím, chováš ke mně lásku, chtěl bys se mnou být, ale já... prostě nemůžu. Víš, že ten důvod ti neřeknu, taky s tebou takhle mluvím už po druhé. Tae, zapomeneme na sebe a oběma nám bude líp. Věř mi.'' chytil mě za ruku. ,,Já vím, ty to říkáš moc hezky, ale mně s nikým nebude líp, než s tebou. S nikým se nebudu tolik usmívat, věř teď ty mně.'' ,,Tak mi vysvětli proč? Proč tohle všechno? Proč piješ, lidi kolem sebe pořád biješ a to nejhorší... spíš úplně s každým. Vidíš do jakého problému nás všechny tohle dostalo.'' on si povzdychl. ,,Omlouvám se. Chtěl jsem se nějak odreagovat a nemůžu ti slíbit, že s tím přestanu, ne do doby, než dostanu tebe.'' ruku mi pustil.
,,Tak v tom případě v tom pokračuj, protože já... já nechci... nechci být s tebou.'' vykoktal jsem. Cítil jsem se vůči němu hrozně, ale přes to jsem se zmohl na tiché: ,,Promiň.'' ,,No já... to chápu.'' vydal ze sebe tiše, zvedl se a odešel. Pryč z tohohle pokoje. Netroufal jsem si ho následovat a tak jsem si jen složil hlavu do dlaní a tiše se rozbrečel.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
