Po dobu výcviku mě jeho pohled propaloval, zabíjel, propichoval... Bylo to strašně nepříjemný. Chtěl jsem aby už byl konec a já nic nemusel. A hlavně nemusel být s tímhle psychopatem.
Držel jsem se u Yoongiho. Měl jsem z V-ho strach i přes to jak moc jsem mu dokázal odporovat. Přes všechen ten strach jsem byl přípravný se mu nepoddat. Přece se nebudu chovat hloupě. A ani mu nebudu dělat děvku kterou pak bude ve finále mlátit kdy bude mít náladu. To poslední co jsem k němu cítil jsem pohřbil. Nebo jsem si to myslel... Alespoň jsem v to doufal.
Odpočíval jsem. Měl jsem volno. Po obědě. Bylo mi v rámci možností dobře do té doby než se objevil on. Pohroma a neštěstí mého života. Otevřel jsem oči. V jeho očích zase plál vztek. Nevěděl jsme proč. Nic špatného jsem neudělal a proto jsem byl vyděšený ještě víc. Prohlížel si mě. Z naštvaného výrazu vznikl zlomyslný úšklebek. Nechápavě jsem naklonil hlavu. Pořád se na mě díval. ,,Máš až moc dokonalej obličej.'' nakonec vydechl. Nejprve jsem se podmračil ale pak jsme se usmál. ,,Já vím a co s tím?'' mrkl jsem na něj. ,,Je načase to trošku pozměnit.''
Došel ke mně a já nasucho polkl. Úsměv byl ten tam. Chytil mě pod krkem a já věděl že už teď jsem bezbrannej. Jen jsme přivřel oči a čekal jsem ránu která se hodně rychle dostavila. V nose mi to nechutně křuplo a ihned mi z něj začala téct krev. ,,Magore!'' vykřikl jsem pod náporem bolesti. On mě pustil a couvl ode mě. Nos jsem si chytil, druhou rukou jsem ho odstrčil a vydal jsem se směrem k Yoongimu. On mě ale za zápěstí zastavil. ,,Počkej prosím!'' zašeptal. ,,Nasrat!'' vypadlo ze mě utrhl jsem se mu a vyběhl jsem za Yoongim. Ten trošku ošetřovat umí takže mi pomůže.
No jo Jimin a bebí 🥺🥺
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
