57.

132 9 1
                                    

Ohlížel jsem se na každým kroku. Nikdo tu naštěstí nebyl, nebo jsem si to alespoň myslel. Měl jsem zrovna volný víkend a tak jsem odcházel v pátek večer. Šel jsem lesem. Byla už tma a tak jsem se ohlížel. Celkem mě překvapovalo, že od doby, co nás Jin viděl, uběhli už tři dny a pořád se nic nestalo. Zároveň mě to ale děsilo.

Viděl jsem zastávku, ze které jezdil autobus ke mně domů. Cosi se mihlo v keři. Rychle jsem se tam podíval, jenže pak jsem dostal ránu do zad. Otočil jsem se tam, ale on mě zkopl na zem. ,,C-co je? Kdo jsi?'' klepal jsem se na zemi. ,,Ty prolhanej hajzle!'' dostal jsem pěstí do obličeje. ,,Jine?'' ten hlas... Patřil Jinovi. ,,Špatně!'' kopl do mě jiný člověk. ,,Nam- Jungkooku?'' otočil jsem se na postavu.

,,Teď mě poslouchej!'' škubl mi s hlavou ten první. Byl to Jin! ,,Tohle si moc dobře zapamatuj! Nikdy! Mi! Nelži!'' zavrčel mi do obličeje. Přikývl jsem a začaly mi téct slzy. Slzy zoufalství. ,,Neřvi!'' kopl mě další do zad. ,,Nepomůže ti to.'' říkal zle a docela se v tom vyžíval.

Vytáhli mě na nohy. Zamotala se mi hlava, ale pak jsem se pevně postavil. Jin mě ovšem nenechal moc dlouho stát. Přišpendlil mě ke stromu. Začal mě škrtit mým tričkem. Až po chvíli co jsem začal kašlat, mě pustil. ,,Já ti dám, olizovat mi V-ho!'' nakopl mě do břicha. Sešli se tu všichni tři. K Jinovi jsem zvedl pohled. ,,Ale on tě očividně nechce!'' vyšlo ze mě, ale ihned jsem toho litoval. Zmáčkl mi tváře a jednou ranou mi zlomil nos. Opět mi vyhrkly slzy do očí. ,,Tohle si zapamatuješ! Jestli ne... Budeš trpět.'' opět mě nakopl do břicha a já bolestně vydechl.

Nechal mě opět spadnout na zem. Pak se do mě všichni tři pustili. Už jsem se nebránil. Potřeboval jsem být v bezvědomí. Nic necítít. Mohl jsem zmrznout, jelikož byla zima, ale teď jsem potřeboval tohle. A povedlo se to celkem brzo.

Military | VminKde žijí příběhy. Začni objevovat