,,No tak mi to už odpusť! Já se jen bránil!'' kňučel do mě Taehyung asi už po milionátý. ,,Trhni si Taehyungu!'' odsekl jsem a promluvil na něj poprvé, od toho, co se to stalo. S to už uběhly dva dny. ,,A odpustíš mi?'' zněl smutně. ,,Jo, ale nech mi čas a nehuč pořád! Naštval jsi mě a zároveň zklamal.''
Přišel si ke mně na postel. ,,Promiň. Slibuju, že už to neudělám. Ne kvůli takovýhle pitomosti.'' sepjal ruce a prosil o odpuštění. Odvrátil jsem od něj pohled, ale on si mě zpátky k sobě otočil. ,,Jimine...'' zašeptal. Ty jeho oči! Tak moc mě přitahovaly, ale já tak nechtěl se do nich podívat. Stejně jsem tomu propadl. Začal jsem se v nich topit. Usmál se.
,,Odpouštíš?'' zašeptal prosebně a já přikývl. Popravdě jsem ním byl tak zblbnutej, že bych mu teď dokázal odpustit cokoli. ,,Fajn.'' usmál se a jeho ruka se přesměrovala na můj bok. Rozšířily se mi zorničky. Přitáhl si mě už po několikáté do polibku.
Lehce se nade mě naklonil a já se chytil za jeho límec. Bejvalo by to dopadlo, bůh ví jak, kdyby nám do pokoje nevletěl Jin. Cukl jsem sebou a Taehyunga jsem odstrčil. Hlasitě jsem polkl. Jinův pohled mluvil sám za sebe. Jen se otočil a odkráčel. Taehyung to celé jen sledoval.
Když byl Jin pryč, opět se na mě podíval a usmál se. Já si ale složil hlavu do dlaní. Tohle bude ještě bolet...
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
