Military | Vmin

9.

A v tom jsem ho poznal. Kim Taehyung tam obdařoval pěstmi nějakého kluka. Nevěděl jsem ani proč, ale chtěl jsem klukovi pomoct.

,,Kim Taehyungu!'' zakřičel jsem. Všichni teď věnovali pozornost jenom mně. Dokonce i Yoongi mě sledoval překvapenýma očima. Vrazil mu poslední a kluk se zkymácel k zemi. Bylo mi neznámého líto.

Taehyung se na mě podíval. V očích mu jiskřil vztek, ale já se ho najednou nebál. ,,Říkej mi V a až pak na mě mluv!'' zavrčel. Nechápal jsem tu změnu. Nikdy před tím mu nevadilo, když jsem ho oslovil jeho jménem. Rozhodně jsem mu ''V'' říkat nechtěl. ,,Ne!'' vzdoroval jsem. Yoongi mi stiskl rameno. ,,Nech to bejt.'' pípl prosebně, jenže já jsem to být nenechal. ,,Měl bys poslouchat tu druhou buznu!'' vysmíval se Yoongimu. Ačkoli se Yoongi snažil, byl v jeho očích vidět smutek. A já se právě nasral. ,,Ty drž hubu!'' vrátil jsem mu to. Taehyung se ke mně začal přibližovat.

Okolí nás zaujatě sledovalo a couvli o krok dozadu. ,,Cos to řekl?!'' tak byl příliš rozladěný, ale mně urazil kamaráda! ,,Říkal jsem, ať držíš hubu!'' zopakoval jsem pomaleji. On se jen ušklíbl a došel až ke mně. Dělili nás tak 4 cm. ,,Nebo co?'' stále se divně šklebil. ,,Nebo přes ni dostaneš!'' teď jsem mluvil už tišeji. Pár lidí se výsměšně ušklíblo. Nevěnoval jsem tomu pozornost. ,,Rozmysli si co říkáš!'' vytáhl mě za límec. Teď už jsem trochu strach měl. V tu chvíli naštěstí vešel poručík do místnosti a Taehyung mě pustil. Tamten kluk už stál pevně na nohou a díval se do země. Dál už se nic nedělo a my se vydali na základnu.