Military | Vmin

24

Ležel jsem duchem nepřítomen na posteli, když do pokoje vrazila ta mnou nesnášená osoba. Ignoroval jsem ho, protože byl zase opilej a o to horší bylo vždycky jeho chování.

Dnes měl ale náladu, kterou jsem u něj ještě nezažil ani v opilým stavu, ani za normálního stavu. ,,Jimin-ah'' usmál se. Takhle hezky mi říkával jen Yoongi. ,,Mám tě rád.'' sedl si ke mně na postel. ,,Moc rád.'' vydechl, jenže já mu nemohl věřit i když to znělo tak krásně. ,,Tae já ... Ti ale nemůžu věřit.'' povzdychl jsem si. ,,Věř, protože to je pravda.'' usmíval se. ,,Tak proč mi pořád ubližuješ?'' zeptal jsem se opatrně. Za takovýhle otázky jsem dostával ránu na víc. Teď ale nevypadal, že by mi chtěl ublížit. ,,No, protože tě musím vychovat.'' pořád se usmíval. Já jsem ale žádnou takovou odpověď nečekal a tak jsem ho nechápavě sledoval. ,,Jak vychovat? Co dělám špatně?'' ,,Jsi drzej.'' odpověděl. ,,Nejsem...'' neuvědomoval jsem si kdy bych byl drzej. ,,Ale ano. Až budeš hodnej, tak budu hodnej i já.'' usmál se a rozvalil se na mojí posteli.

,,Taehyungu to je moje postel. Jdi k sobě!'' řekl jsem rozhodně. ,,Vidíš? Už zas!'' vydechl nespokojeně. ,,Nedržkuj a spi!'' stáhl si mě k sobě do objetí. No co si budem ... Objímat umí skvěle. Jen hraně nespokojeně jsem si lehl a zavřel jsem oči. Usnul jsem dneska díky tomu mnohem rychleji.

Taehyung:

Doopravdy jsem opilej nebyl. Jen jsem strávil dostatek času v našem chlastacím koutě a těsně před odchodem jsem se napil piva, aby mi šlo cítít z pusy. Ale Jimin byl na mě najednou tak ... Hodnej a milej.

Spát s ním v objetí jsem chtěl ale už dlouho. Párkrát se mi to i povedlo, ale to jedině, když spal pod dávkou ran do hlavy. Takhle to bylo lepší.

Je pravda, že jsem mu prozradil proč ho mlatím, ale alespoň už to ví. Třeba si to uvědomí a já s tím budu moct přestat. Pak už bych mohl začít s druhou částí plánu. Teď jen bude stačit ráno dělat, že si nic nepamatuju.

Čau čau čau! Další kapitole je tady a další už se píše! 😉 Tak se máte na co těšit 😂✌🏻