Na oběd jsem došel zdrcenej. Moc jsem toho nesnědl, protože jsem byl stále zahřátý z běhu. Bylo mi blbě. Taky jsem byl rád, že si můžu lehnout. Yoongi mě pro jistotu dovedl až k mému pokoji a poté se vydal na ten svůj. Rozplácl jsem se na postel. Byl jsem opravdu vyčerpanej a boleli mě nohy a záda. Měl jsem půl hodiny a pak mě zase čekal odpolední výcvik. Jen jsem zavřel oči. Opravdu jsem usnul.
,,Park Jimine!" zařval Taehyung a já se s velkým trhnutím probudil.Určitě jsem zaspal! ,,Ano?" vystřeil jsem na nohy. ,,Můžeš mi to vysvětlit?!" křičel. Zřejmě byl opravdu vytočenej. ,,Promiň já- " ,,Ne! Nic mi neříkej! Dělej! Máš 10.minut zpoždění. Všichni na tebe čekáme!" práskl s dveřma a já jsem za minutu stál před naším poručíkem.
,,Pane Park, jak mi tohle vysvětlíte?" mluvil v klidu, ale dost dominantním hlasem. ,,Omlouvám se" to bylo jediné na co jsem se zmohl. Byl jsem psychicky vážně slabší. ,,Víckrát se to nestane." dodal jsem ještě. ,,Á to by mohl říct každý. Takže za trest umyjete po večeři všechny talíře." jen jsem přikývl. To bylo ještě v pohodě. Pak jsme se vydali vstříc dalšímu výcviku, na který se mi sice nechtělo, ale moc jsem proti tomu nezmohl. Chtěl jsem se teď někam schovat. Jít spát, dát si pořádný jídlo a být s Yoongim a rodinou. Jo, já vím, rychle mě to omrzelo. Ale hlavně kvůli jednomu člověku. Kvůli Taehyungovi.
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
