Jimin:
S Yoongim jsem se rozloučil už před půl hodinou a už mám za sebou i sprchu. Je za mnou první celý den a já píšu SMS domu tak, jak jsem rodičům slíbil, že budu psát, když budeme mít vyhrazený čas na telefon. Odevzdal jsem mobil a zavrtal se do deky. Taehyung tu zase nebyl. Je mi bez něj líp. Něco mi však říkalo, že si to jen namlouvám, ale to jsem ihned zahnal. Nemá mě rád a chce mi jen ublížit. Bál jsem se ho. Ale věděl jsem, že když budu odporovat, bude to bolet ještě víc.
To co mě teď ale lákalo, byla ta jeho vůně, která se mi ráno vryla do mozku. Nejdříve jsem přemýšlel, zdali je to dobrý nápad, ale on se určitě vrátí až tak někdy na půlnoc a to už budu pohodlně spát ve své posteli. Rychlými krůčky jsem se dostal do jeho postele a zabořil jsem hlavu do jeho polštáře. Přes to, že jsem se hodně přemlouval, začal jsem usínat a moje tělo už nebylo schopné dalšího pohybu. Usl jsem v jeho posteli, se zabořenou hlavou do jeho polštáře.
Pohled Taeho:
Na našem tajném místě jsem si stihl sjednat pořádek a vracel jsem se s dobrou náladou na pokoj. Chtěl jsem si rovnou lehnout. Proto jsem ani nerozsvěcel a šel jsem rovnou zalézt do postele. Když jsem si ale na někoho lehnul, vyskočil jsem a rychle rozsvítil. ,,Park Jimine!'' vykřikl jsem a on se leknutím probral. Mžoural do světla, byl zmatený a hrozně mu to slušelo. ,,Co jsi sakra dělal v mý posteli?'' křičel jsem, přes to že mi to až zas tak moc nevadilo. Respekt mít musím. ,,J-já promiň.'' začal se zvedat, ale já ho srazil zpátky na postel. ,,Nejdřív mi řekni proč!?'' zasyčel jsem klekl si nad něj. Když neodpovídal zaklepal jsem s ním. Strach v jeho očích se mi líbil až moc. ,,Tak mluv!'' řekl jsem rázně
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
