Jimin:
Už zase jsem se probudil v jeho náruči, ale nic mě nebolelo. Vážně jsem tu s ním takhle usnul dobrovolně?! Začal jsem si přemítat večer. Mám tě moc rád. Znělo mi dokola v hlavě. Jenže byla to pravda? Rozhodl jsem se ho zeptat, až se probudí.
Naštěstí mu to moc dlouho netrvalo a on byl brzy vzhůru. Usmál se na mě. ,,Taehyungu?'' tázavě jsem se na něj podíval a on se mnou navázal oční kontakt. ,,Myslel jsi to včera vážně? Jako... To co jsi říkal, a tak?'' omluvně se na mě podíval. ,,Nic si nepamatuju, takže ... Co jsem říkal?'' ,,No, říkal jsi, že mě máš moc rád...'' řekl jsem opatrně. On otevřel pusu a už jsem doufal že něco řekne, ale akorát mě zkopl z mojí postele. ,,Na to se neptej!'' zavrčel a já si povzdychl. Takže kecal. Zvedl jsem se a pomalu odešel do koupelny.
Taehyung:
Jasně že to, co se včera stalo, jsem myslel vážně, ale ... Nedám mu to zadarmo. On mi strašně ublížil. To co mi řekl... To, že mě nesnáší a lituje, že mě potkal... Bodalo to do teď. Samozřejmě, že mi stejný věci říká hodně lidí, ale na nikom mi nezáleží tak moc, jako na něm. Což mi taky vadilo. Probouzel ve mně kdysi pohřbené city. Nechtěl jsem to cítit znova. Tu zradu, bolest... Pocit nejistoty. A to všechno ve mně zanechal můj otec. Musel jsem začít nanovo. Nanovo bez citů a lásky. Protože tu jsem měl k otcovi, ale on mě zradil. Proto jsem se tenkrát rozhodl to zkusit jinak...
ČTEŠ
Military | Vmin
FanfictionDOKONČENÁ Jimin byl povolán na povinný vojenský výcvik, jako každý jiný muž v Koreji. Na svůj dvou letý pobyt se netěší zřejmě nikdo, avšak změní jeho názor jeden z nejobávanějších mužů na vojně? Nebo se naopak z toho stane Jiminova noční můra? Ihne...
