Unstable

2.

Omlouvám se za chyby dneska mi nějak blbne klávesnice. Kdyžtak je napište do komentářů abych je mohla opravit :)

Monica's POV
- - - - -
,,Chce si někdo přidat?" zeptala se máma a brala hrnec s jídlem do rukou. Radši jsem jen pokroutila hlavou a sama se zvedla od stolu abych odnesla talíř. Cítila jsem jak se na mě podívala a hned potom znovu nabídla Nateovi.

,,Děkuju ale už nechci. Bylo to moc dobrý." slyšela jsem jak řekl a za chvíli už byl u mě v kuchyni.

,,Proč jsi si nepřidala?" zeptal se. ,,Nenechala by mě." zamumlala jsem a zavřela myčku. ,,Půjdeme ven a něco ti koupím chceš?" řekl a já pokroutila hlavou.

,,Nechci abys za mě utrácel." řekla jsem a on se uchechtl. ,,Peněz mám dost." řekl a znovu se na mě podíval s otázkou v očích.

,,Nemůžeš hladovět Em." řekl a já pokrčila rameny. ,,Je to v pohodě. Už jsem si na to zvykla." řekla jsem. ,,Na tohle nemáš být zvyklá." řekl zamračeně. Vážně si vážím toho že se stará, ale nechci ho zatěžovat svými problémy. Hlavně už jsem v pohodě. Normálně jím jen ne před rodiči.

,,Nate jsem v pohodě." povzdechla jsem si. ,,Jím úplně normálně ale ne před nima." řekla jsem a pohodila hlavou k jídelně.

,,Já jen nechci abys do toho znovu spadla." ,,To se nestane." řekla jsem a on přikývl. Vím že není úplně přesvědčený, ale co víc můžu dělat.

Taky tomu nechci znovu podlehnout, a už nějakou dobu jsem v pořádku, ale vždycky se to může pokazit.

- - - - -

,,Wou počkej, takže mi chceš říct, že vyzvracela toho démona a byla v pohodě? To je kravina." řekla jsem a opřela se víc do polštářů, které byly za námi.

,,No tak nějak. Ale předtím museli udělat ten exorcismus. Vlastně kdyby to nedělali tak by tu holku zabila." řekl Nate se smíchem. ,,Chceš pustit i dvojku?" zeptal se.

,,Že se ptáš. Zajímá mě jaký to bude." uchechtla jsem se a on pustil The Conjuring 2. (V zajetí démonů).

,,Vlastně jsem se tě chtěl zeptat," řekl a film stopl. Podívala jsem se na něj a celkem znervózněla. Naštěstí to nebyla další otázka na moje zdraví.

,,Nechtěla bys v úterý jet se mnou?" dokončil větu. ,,Do Toronta?" Zeptala jsem se překvapeně a on přikývl. ,,Je to jen pět hodin letadlem a Jason mi pošle soukromý takže nemusíme vlastně nic zařizovat." Řekl a díval se na mě s nadějí v očích. Už je to pár let co jsem nebyla v Torontu a ráda bych se tam podívala znovu, ale nevím jestli to půjde.

,,Chtěla bych ale musím se zeptat mámy." Povzdechla jsem si a sedla si do tureckého sedu.

Prohrábla jsem si pravou rukou své tmavě blonďaté vlasy a párkrát ten pohyb zopakovala, protože nechtěly zůstat na jednom místě. Vždycky jsem si je chtěla ostříhat na krátko, ale rodiče mi nedovolili je ostříhat kratší než mikádo. Stejně to jednou udělám.

,,Už jsem se ptal." Řekl s úšklebkem a já se na něj s narůstajícím nadšením podívala. ,,A?" Zeptala jsem se s pozvednutým obočím. ,,Můžeš." Usmál se a já ho dnes už po několikáté radostně objala. Už dlouho jsem nikde nebyla a chybělo mi to. Navíc to znamená, že budu déle s Natem a na to se nehorázně těším.

,,Takže jedeme v úterý?" Zeptala jsem se a on s úsměvem přikývl. ,,Letíme." Řekl. ,,A kdo že je ten Jason?" Zeptala jsem se a on se uchechtl. ,,Jen můj kamarád."

Jason's POV
- - - - -
,,Nate.." povzdechl jsem si. ,,Je vážně v pohodě. Stejně bude u mě Jasone nemusíš se bát, že by překážela." Řekl a já pokroutil hlavou. Opřel jsem se o svůj pracovní stůl, který byl kupodivu po dlouhé době uklizený. Papíry byly srovnané a sklenka na alkohol byla v levé části přímo u malého baru vbudovaného do zdi mé pracovny. V pravé části stolu bylo pár propisek, cigarety a zapalovač. Jak říkám, uklizeno.

Levou rukou jsem si prohrábl vlasy a nechal je spadnout do všech stran. ,,Nelíbí se mi to. Je to povinnost navíc." Řekl jsem a pohrával si s knoflíčkem u tmavě fialové košile, kterou jsme měl na sobě. Z nějakého důvodu mám rád fialovou. Uklidňuje mě a pomáhá mi s přemýšlením.

,,Ale moje povinnost. Ne tvoje povinnost." Řekl a já protočil oči. Trochu to moje povinnost je. Nate nebude mít tolik času a já ho vážně potřebuju, takže tohle mi trochu stíží situaci. Ale tak proč ne. Na chvíli tu můžeme někoho mít.

,,Dobře, ale jestli jí někdo zabije máš to na svědomí." Řekl jsem a slyšel jak se uchechtl. ,,Počítám s tím." Řekl.

,,Kolik jí vůbec je?" Zeptal jsem se a posadil se do černého koženého křesla. ,,Proč? Nic s ní mít nebudeš McCann to ti radši oznamuji předem." Řekl a já se uchechtl. Vzal jsem si do ruky nůžky a chvíli se zaměřil na jejich ostří. Dřív jsem je používal každý den k naprosto jiným věcem než stříhání. Nože i žiletky mi vzali takže mi nezbývalo nic jiného. Nechci na to vzpomínat. Už jsem v pořádku.

Doufám

,,Jen mě to zajímá." Odpověděl jsem s pokrčením rameny a nůžky si tupou stranou přiložil k zápěstí kolem kterého se táhlo několik jizev. Jsou staré asi tři, čtyři roky, ale pořád vrací vzpomínky. Neměl jsem to dělat, ale v té chvíli jsem moc nepřemýšlel. Prostě jsem to chtěl ukončit.

,,Je jí osmnáct. V říjnu má narozeniny." Řekl. ,,Je jen o tři roky mladší. To by šlo." Řekl jsem abych ho vyprovokoval, ale v duchu se nad tím zamyslel. Nevím jak vypadá ani jaká je, ale Nate říká že je v pohodě. Neříkám že bych chtěl přítelkyni nebo něco takového. To vůbec. Láska je svině a vztahy sračka, ale ona by se dala dobře využít.

,,McCanne hraješ si s ohněm." Pohrozil a já se zasmál. ,,Nate kdybych chtěl tak tě zabiju ani nemrkneš. Nech si ty kecy." Řekl jsem se smíchem a on se taky zasmál. ,,No jo. Úplně se bojím." Uchechtl se a já taky. ,,Nate příjdeme pozdě." Ozval se ženský hlas a on si povzdechl. ,,Budu muset končit. Jdeme s Nick někam nevím kam." Řekl. ,,Tak si to užijte." Řekl jsem s úšklebkem.

,,Em stíháme to. Nestresuj se zbytečně." Řekl a já se opřel víc do křesla. ,,Máme tam být ve tři a je půl. Pojď už." Řekla znovu a já se potichu zasmál. ,,Sakra, jdeme pozdě." Řekl Nate a umím si představit jeho výraz.

,,Už to položíš nebo chceš ještě něco říct?" Zeptal jsem se. ,,Ne, sorry, kdyžtak volen kdyby něco a ve středu nás můžeš čekat." Řekl a já se uchechtl. ,,No jasně. Připravím vítací párty." Řekl jsem ironicky a v prstech točil s černou propiskou. Stůl už nebyl tolik uspořádaný. Zatímco jsme volali jsem vzal skoro všechno do ruky a přemístil to.

,,To radši ne, ale prostě ve středu tam budeme." Řekl a hovor položil, ve stejnou chvíli co mi někdo zaklepal na dveře. Protočil jsem oči a telefon položila stůl. ,,Dále." Řekl jsem a přepl z kamarádského tónu do pracovního.

,,Adamson vám už třetím dnem dluží tři miliony pane." Vešel do místnosti Adam. ,,Tak ho najděte a vyřiď Gabrielovi, Chrisovi, Chazovi, Khalilovi a Fredovi ať jsou přesně ve tři ráno na tom starém place v lese. Adamsona vyřešíme tam." Řekl jsem a on přikývl a se zavřením dveří odešel.

Tak dneska v noci si trochu pohrajeme. Škoda, že tu není Nate, na Adamsona se těšil už od prvního dne.

- - - - -

Nová část!

Doufám, že se kníka zatím líbí.

Prosím napište názory do komentářů💗