Unstable

47.

Jason's POV
- - - - -
Pomalu jsem otevřel oči a několikrát zamrkal abych si zvykl na světlo v místnosti.

,,Dobré ráno." Řekla Em potichu a já k ní sklopil pohled. Stále mě objímala kolem pasu a na rtech měla nepatrný úsměv. ,,Dobré." Řekl jsem s úsměvem a pohladil jsem ji po boku a přitáhl si ji blíž.

,,Kolik je hodin?" Zeptal jsem se a vzal si do ruky telefon z nočního stolku. Zapl jsem ho a povzdechl si když bylo teprve sedm ráno. Mohl jsem ještě spát, proč jsem se probudil tak brzy?

,,Co kdybychom šli ještě spát? Jsem vážně unavený." Povzdechl jsem si a znovu zavřel oči. Em mě pohladila po zádech a zanechala mi jemný polibek na odhalené hrudi.

,,Klidně můžeš, ale mě pusť prosím. Musím za Natem." Řekla a já sevření kolem ní povolil. Opatrně vstala z postele a ze skříně si vzala oblečení. ,,Je tak brzy vzhůru?" Zeptal jsem se a sledoval jak si přes hlavu přetáhla mou mikinu a snažila se najít nějaké ponožky.

,,Jde o Ness, určitě skoro nespal." Řekla a konečně našla nějaké černé, které si nandala. ,,Vypadáš unaveně, ještě spi." Řekla a přešla blíž ke mně. Přiložila mi dlaně na tváře a jemně mě políbila. ,,Na hrob pojedeme po obědě, nemusíš s námi pokud nechceš." Řekla když se odtáhla a já si ji přitáhl zpátky. ,,Jen se převleču, počkej na mě." Řekl jsem a vstal z postele.

- - - - -
Monica's POV
- - - - -

Jemně jsem dlaní smetla pár lístků, které pokrývaly okraj hrobu a v tichosti na něj prstem nakreslila tři křížky. Znovu jsem se postavila a Jason mě chytl kolem pasu.

,,Proč se dělají ty křížky?" Zeptal se mě potichu a já si opřela hlavu o jeho rameno. ,,Nejsem si jistá... vždycky když jsem chodila s mamkou na hrob tak to udělala a říkala takové to- ve jménu otce, i syna, i ducha svatého amen.. a k tomu dělala i křížek takhle," řekla jsem a otočila se k němu čelem. Pozorně mě sledoval a čekal co se bude dít.

Zahřálo mě u srdce, když jsem viděla, že opravdu poslouchá a nepředstírá svůj zájem jako mnoho jiných. Jsem ráda že ho mám.

,,Ve jménu otce," řekla jsem potichu a udělala mu palcem malý křížek na čelo. ,,I syna." Malý křížek na rty. ,,I ducha svatého. Amen." Křížek na hruď. ,,A ještě je velký kříž." řekla jsem a on mě stále sledoval. ,,Ten mi můžeš ukázat taky." Řekl s malým úsměvem a já si trochu stoupla na špičky abych na něj lépe dosáhla.

,,Ve jménu otce," Řekla jsem tiše a jemně se dotkla jeho čela. ,,I syna," konečky mých prstů se setkali s látkou jeho mikiny na jeho hrudi. ,,I ducha," dotek na levém rameni. ,,Svatého, amen." Dořekla jsem s dotykem na jeho pravé rameno a on se pousmál.

,,Moji prarodiče byli věřící, ale nikdy jsem tyhle věci nepochytil." Řekl a já si znovu stoupla vedle něj objímajíc ho kolem pasu. ,,To nevadí.. není to něco co nutně potřebuješ k životu." Řekla jsem a on si omotal ruku kolem mého pasu a jemně mě hladil palcem po zahaleném boku.

,,Kde je vůbec Nate?" Zeptal se po chvílí ticha. ,,Šel koupit nějakého andělíčka. Doma jsme bohužel žádné neměli a Ness je milovala.." řekla jsem a on zůstal potichu. ,,Nikdy jsem si s ní nebyl blízký. Ona se snažila spřátelit, ale bylo to zrovna v tu dobu co mě ovládala schizofrenie. Pamatuju si že jsem na ní byl hodně hrubý... lituji toho, protože až po tom co se to stalo jsem si začal uvědomovat jaká vlastně byla." Řekl potichu a já si položila hlavu na jeho hruď.

,,Bylo to pro tebe těžké období a ona by to určitě chápala. Vždycky byla laskavá." Řekla jsem a on mi bok stiskl trochu pevněji. Špatně se mi o tom mluví. Hrozně mi tu chybí.

,,Je tohle ta chvíle kdy potřebuješ oporu?" Zeptal se nejistě a já nepatrně přikývla. Chápu že to občas nedokáže rozeznat a jsem ráda, že se ptá.

Vtáhl si mě do objetí a já si opřela hlavu o jeho hruď. ,,Určitě na tebe s Natem dávají pozor tam ze shora." Řekl potichu a já v dlaních stiskla jeho mikinu pevněji. Tiše jsem se rozbrečela a byla ráda že je tu se mnou.

,,Byla by na vás pyšná." Řekl tiše a jemně mi dlaní přejížděl po zádech. Nevím jestli by byla.

Stále nejsem úplně sociální typ, sebeláska pro mě skoro neexistuje a většinu času si jen stěžuju a brečím.

Snažila se mě naučit chodit mezi lidi, mít se ráda a být šťastná, ale prostě to v sobě nemám...

Jediná věc se kterou jsem šťastná je to že mám Jasona. Chyběl mi někdo takový a jsem ráda, že jsme se setkali.

,,Je to lepší?" Zeptal se po chvíli co jsem se začala trochu uklidňovat a já se na něj víc natiskla. Mám pocit jako bych se tu měla každou chvílí složit.

Cítím se hrozně špatně pokaždé co se o ní někdo zmíní, protože jsem tu pro ni nebyla tak jako ona pro mě, a ani jsem u ní nebyla když umírala. Do nedávná jsem si myslela že zemřela při autonehodě, ale teď ji obdivuji ještě víc než předtím za to že se obětovala pro Natea.

,,Nick," slyšela jsem Natea vedle sebe a odtáhla se od Jasona. Musím tu být aspoň pro něj. Pro něj je to ještě horší než pro mě, zaslouží si víc podpory. Odtáhla jsem se z Jasonova sevření, které mi hned chybělo a vtáhla do objetí Natea.

,,Chybí mi." Zamumlal mi potichu do krku a já zavřela oči. ,,To mně taky." Řekla jsem tiše a pevněji v dlaních stiskla jeho mikinu. ,,Nezasloužila si to, ale nemohl jsem jí nijak zachránit.." řekl potichu a na konci se mu zlomil hlas a tiše se rozbrečel. Muselo to být strašné pro ně oba. Ani si to nedokážu představit.

,,Nebyla to tvoje chyba." Řekla jsem a znovu v očích cítila slzy. Nesnáším když brečí, trhá mi to srdce. ,,Možná bychom měli jet domů." Řekl Jason a Nate se odtáhl. Setřel si slzy a pokýval hlavou.

,,Jdeme si pustit nějaký ty komedie." Řekl naposledy se podíval na její hrob předtím než se se sklopenou hlavou vydal k východu. Jason mě chytl za ruku a propletl si se mnou prsty.

,,Je dobře že se tak rychle uklidnil?" Zeptal se mě potichu a já pokroutila hlavou. ,,Neuklidnil. Dusí to v sobě, protože nechce působit slabě." Odpověděla jsem potichu a sklopila pohled. Nechci aby to Nate skrýval, není to pro něj dobrý...

- - - - -
Jason's POV
- - - - -

Vypnul jsem televizi a opatrně se dostal z jejího sevření. Postavil jsem se ze sedačky a pomalu došel do kuchyně. Do skleničky jsem si natočil vodu a napil se.

Bolí mě hlava. Celý den byl neskutečně náročný. Jsem celkem rád, že už je to za námi..

Je okolo dvou ráno, Nate šel spát před půlnocí a Em se ubrečela do spánku. Snažil jsem se jí utěšit, ale bohužel na to nejsem moc dobrý. Nevěděl jsem, že pro ní tolik znamenala. Ani jsem neměl jak se to dozvědět, protože jsme se o tom nikdy nebavili...

Znovu jsem přešel k sedačce a Em vyzvedl do náručí. K mé úlevě se neprobudila ani když jsem ji položil na postel a opatrně vysvlékl z toho co na sobě měla celý den. Radši jsem odvrátil pohled od jejího těla zahaleného jen v tenké látce červeného spodního prádla a také se svlékl.

Lehl jsem si k ní do postele a překryl nás dekou. Zezadu jsem se na ni natiskl a za pas si ji přitáhl blíž k sobě. Jemně jsem ji políbil do vlasů a zavřel oči. Snad zítřek bude lepší.

- - - - -

tahle kapitola je taková rychlejší, protože mě moc nebavila, ale snad se líbí.. možná ji doplním později 🤍

nečetla jsem ji po sobě tak doufám že tam není moc chyb a dá se to číst..