Unstable

78.

Monica's pov
- - - - -

,,Mon." Slyšela jsem Jasonův hlas a několikrát zamrkala abych se probrala z transu. Znovu jsem byla mimo a neposlouchala jsem co říkal..

,,Hm?" Zeptala jsem se tiše a sklopila pohled na jeho dlaň na mém břiše. Jemně mě po něm hladil a z části tak zakrýval ránu která mi zůstala po operaci.

,,Ptal jsem se na něco." Řekl a vlhkou dlaní mi odstranil vlasy z obličeje. ,,Na co?" Zeptala jsem se potichu a on se pousmál.

Přitáhl si mě blíž na něj a jemně mě pohladil po břiše.

,,Jestli bys řekla ano.." řekl tiše a já se otočila tak že jsem na něm ležela na břiše. Voda ve vaně se nepatrně zhoupla a on se mi nejistě díval do očí. Je krásný.

Pořád nemůžu uvěřit tomu že zrovna on je otcem mého dítěte a mým přítelem kterého bych za nic nevyměnila.

,,Tobě vždycky a na cokoliv." Řekla jsem a on mě pohladil po tváři.

,,Ale je tu jediná otázka na kterou bych opravdu nerad slyšel ne." Řekl a pramínek mých vlasů si jemně namotal na prst.

,,Nech mě přemýšlet.." řekla jsem a na chvilku se odmlčela. ,,Je to: bude dneska sex?" Zeptala jsem se a on se zasmál.

,,Víš jaký jsem, ale ne, tahle to opravdu není. Nikdy bych tě nenutil do toho abys se mnou spala ale to doufám víš." Řekl a já pokývala hlavou. Vím. Nikdy by to neudělal.

,,Já vím." Řekla jsem a jemně ho pohladila po čerstvě oholené tváři. Vím že by to neudělal a vím na co se ptá.

,,Kdybych tě požádal o ruku... řekla bys ano..?" Zeptal se tiše s pohledem do mých očí. ,,Proč se tedy nezeptáš?" Zeptala jsem se a on se pousmál.

,,Tady?" Zeptal se zatímco si se mnou propletl prsty a já si bradu opřela o jeho hruď. Voda mi smáčela záda a vlasy o něco výš a na chvíli jsem unaveně zavřela oči.

Jsem z toho všeho vyčerpaná.

,,Kde chceš." Řekla jsem potichu a on si mou ruku přiložil ke rtům. ,,Asi to radši nechám na něco víc romantického." Řekl s malým úsměvem. Párkrát jsem zamrkala abych dostala vodu z očí a trochu se nadzvedla abych na něj viděla víc.

,,Co je víc romantického než společná vana se svíčkami a růžemi?" Zeptala jsem se a on pokroutil hlavou. Sklopil na mě pohled a jazykem si navlhčil rty.

,,Jsi komplikovaná žena Em." Řekl s tichým smíchem a já ho objala kolem pasu. ,,Hm." Zamumlala jsem tiše a zavřela oči. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a on mě jemně hladil po zádech.

Před očima se mi znovu vybavilo naše malé miminko a tiše jsem se rozplakala. Zase. Snad ani nezvládnu spočítat kolikrát už jsem od toho co se to stalo plakala. Bolí to..

Pořád nemůžu uvěřit tomu že se to stalo. Je to tak neobvyklá věc a zrovna my ji schytáme.. jako bychom toho s mafií a schizofrenií neměli dost.

,,Poslední dobou se neusmíváš Mon, co se... ty pláčeš?" Zeptal se tiše a trochu mě od něj odtáhl aby se mi podíval do očí. Pohled mu zjemněl hned jak spatřil mé slzy a přitáhl si mě k němu blíž.

,,Neplakej Em, co se stalo?" Zeptal se mě tiše a já ho stiskla pevněji. ,,Mohli jsme mít další, a moje tělo to prostě zkazilo..." vzlykla jsem potichu a on zavřel oči.

,,Zlato, miminko rostlo a porušilo ti stěny vejcovodu, což vedlo k vnitřnímu krvácení v tvém bříšku. Zabilo by tě pokud by ho nedostali ven." Řekl a pohladil mě po vlasech. To nic nemění na tom že to bylo naše miminko...