Monica's POV
- - - - -
Otevřela jsem oči a opatrně se posadila na posteli. Jsem hrozně unavená. Nevím v kolik jsem šla spát, ale většinu noci jsem probrečela se zmrzlinou v ruce.Překryla jsem si pusu rukou a rychle přešla do koupelny hned jak se mi znovu zvedl žaludek. Sklonila jsem se k záchodu a chytla si vlasy aby mi nepadaly do obličeje zatímco jsem zvracela.
Na konci jsem spláchla záchod, vypláchla si pusu a rovnou si vyčistila zuby a potom se unaveně odebrala do pokoje.
Asi jsem tu zmrzlinu neměla jíst, kdo ví jak dlouho tam byla...
A taky jsem mohla zvracet kvůli tomu stresu. Nevím ale doufám ze to není třeba těhotenství to bych nezvládla.. navíc Jason nechce děti a za celou dobu jsem spala jen s nim takže by byl otec.
Ale těhotná nejsem. Spali jsme spolu i po tom dni co mě zdrogovali, a dávali jsme si pozor.
Vzala jsem si do ruky telefon a hned viděla jednu zprávu od něj, která ve mně vyvolala smíšené pocity.
omlouvám se
Nevím za co přesně, ale doufám že se s Amber nevyspal, protože to nevím jak bych zvládla...
Pohled mi padl na hodiny a zpanikařila jsem když jsem si všimla že už teď jdu pozdě. Musím trochu přidat...
- - - - -
,,Můj bože ty jsi se nám přes to léto vyrýsovala." Řekla Kris a stiskla mě v pevném objetí. ,,Vypadáš hrozně dobře a ty křivky? Jsem si víc než jistá že z tebe budou všichni odrovnaní." Řekla a já se pousmála. Nechci aby ze mě byli všichni odrovnaní, chci aby Jason byl, a pro ostatní chci být neviditelná. Nemusím pozornost, a pohledy. Navíc si nemyslím že jsem se nějak změnila, podle mě vypadám pořád stejně.
,,Sluší ti to." Řekla jsem na oplátku a ona se usmála. ,,Já vím." Řekla a společně jsme se rozešli směrem ke škole. Předtím mi tahle její povaha začínala trochu vadit, ale po třech měsících co jsem od ní měla klid jsem ráda že ji zase vidím.
,,Takžeee... jak bylo u Natea?" Zeptala se a mně hlavou proběhly myšlenky na všechny ty hrozné věci co se staly. Všechny přes to jak jsem zjistila o jeho schizofrenii, dal mi facku, to jak mě zdrogovali, zjištění o mafii, hádky... všechno. A na konci to špatné znovu přebilo to dobré. Jason...
Chybí mi.
,,Hezky." Odpověděla jsem potichu a otevřela skříňku. ,,Jenom hezky? Naposledy co jsem tě viděla jsi vypadala jakože si to celkem užíváte.." řekla a dloubla mě loktem do boku. Naposledy bylo ještě předtím než jsem zjistila o tom co dělají. Nechci se teď mluvit o Jasonovi.
,,Myslím že už bys měla jít jestli to chceš stihnout. Máš třídu na druhým konci školy." Řekla jsem abych se vyhnula tomuhle tématu a ona přikývla. ,,Po hodině tě vyzvednu." Řekla a já přikývla a znovu ji objala na rozloučenou. Usmála se a odběhla chodbou pryč.
Pomalu jsem si dala věci do skříňky a zavřela ji. Pořád se cítím hrozně. Jsem unavená a jedině mi vyhovuje že dnes máme ve škole jen jednu hodinu. Jason mi chybí a bojím se toho co se v noci stalo. Věřím mu, ale Amber je manipulátorka, mohla ho nějak přesvědčit.
Chystala jsem se otočit když jsem kolem sebe cítila svalnaté paže. Trochu jsem nadskočila od leknutí a snažila se od dotyčného odtáhnout dokud jsem neucítila známou vůni. Rozšířily se mi zorničky a naplnil mě známý pocit tepla když jsem si plně uvědomila kdo to je.
,,Jasone?" Řekla jsem potichu a on si mě k němu přitáhl blíž a otočil mě k němu čelem. Trhaně jsem se nadechla když jsem se mu znovu po té dlouhé době podívala do očí a viděla jeho úsměv. ,,Překvapení." Řekl a já zmateně pozvedla obočí. Ještě včera byl v Torontu. Nevím co si o tomhle myslet.
ČTEŠ
Unstable
Fanfiction(ze začátku působí trochu depresivně, ale není, snad se bude líbit💗) Nemyslel jsem si že dokážu najít lásku už kvůli schizofrenii, která mě od raného dětství ovládá a také kvůli mému postavení jednoho z nejhledanějších kriminálníků, ale stalo se a...