Unstable

31.

Monica's POV
- - - - -
,,Miluju." Řekla jsem a sklopila pohled když jsem cítila jak se mi hrne teplo do tváří.

,,Aw, moje malá sestřenka se konečně zamilovala." Řekl Nate se smíchem a sevřel mě v pevném objetí. ,,Dobře Nate ale nekřič tolik. Nepotřebuju aby to všichni věděli." Zamumlala jsem s úsměvem a odtáhla se od něj.

,,Promiň, ale nemůžu tomu uvěřit." Řekl a já pokroutila hlavou. Je dobrý si konečně nějak uvědomit co k Jasonovi cítím, ale bojím se. Je to pro mě úplně neznámé.

,,Co teď?" Zeptal se a já pokrčila rameny. ,,Nevím co máš v plánu ty, ale já se asi vkradu dolů pro zmrzlinu až tam nikdo nebude a potom budu brečet, protože za dva týdny odjíždím, Jasona už potom pravděpodobně nikdy neuvidím a teď se sobě vyhýbáme takže mám k breku celkem důvod. Můžeš se připojit jestli chceš." Řekla jsem a opřela se o polštáře za mnou.

,,Ne víš co ty půjdeš udělat? Půjdeš se s ním usmířit. Jason je taky nějak mimo třeba je to ze stejného důvodu jako ty." Řekl a já pozvedla obočí. ,,Nate tyhle tvoje falešný naděje mě hrozně štvou... bere nějaký prášky možná si je znovu zapomněl vzít a bolí ho hlava." Řekla jsem a on se trochu zamračil. ,,Jak víš o tom že bere prášky?" Zeptal se a zvedl se z mé postele. Překryla jsem se dekou a pozvedla obočí. Co mu najednou je?

,,Bere je skoro každý den, jak bych si toho mohla nevšimnout?" Zeptala jsem se a on se na mě podíval aby se ujistil že říkám pravdu. ,,Skoro každý den?" Zeptal se a já přikývla. Opravdu nechápu co se děje.

,,Má je brát každý den, určitě se mu to zase vrací.. kurva ten je tak nezodpovědnej." Řekl mírně naštvaným hlasem a já ho jen zmateně sledovala. Nevím co mu najednou hráblo, ale Jason už je dospělej, určitě ví co dělá.

,,Nate uklidni se. Určitě si to hlídá dobře." Řekla jsem a snažila se ho nějak zklidnit.

,,Za chvíli se vrátím." Řekl a bez pohledu na mě vyšel ze dveří. Vůbec nechápu co se mu tak najednou stalo.
- - - - -
Jason's POV
- - - - -
,,Kde máš prášky." Řekl Nate hned jak vtrhl ke mně do pokoje a já k němu zvedl pohled. Proč to zase řeší? Copak je to jeho problém?
Není to tak že by on měl halucinace.

Mohl alespoň zaklepat..

,,Asi v krabici." Zamumlal jsem a sundal si sluchátka. Chce mi zkazit náladu ještě víc? Už jsem z toho stresu unavenej. Možná bych usnul kdyby sem nevtrhl jako by tu byla bomba.

,,Asi v krabici? Jasone neříkej mi že jsi je vysadil." Řekl. ,,A? Je to takový problém?" Řekl jsem s pokrčením ramen a on se na mě nevěřícně podíval.

Povzdechl jsem si a odvrátil od něj pohled. Proč mě prostě všichni nemůžou nechat? Bolí mě hlava, jsem vyřízenej, nevrlej, protože jsem už dva dny s nikým nespal, pořád mi hučí v hlavě a ke všemu mi chybí Em.

Chci konečně klid..

,,To mi řekni ty. Já nevím co se ti honí hlavou když se nás snažíš zabít protože 'ti to řekli'." Řekl naštvaně a já se zamračil. ,,To se stalo jednou a přestaň mi to předhazovat." Sykl jsem po něm. Nejsem na svoje ataky zrovna pyšnej. Neovládám se, halucinace jsou mnohem mocnější než kdy jindy a mám při tom sklony k psychopatii..

,,No protože jsem tě potom s těma práškama hlídal. Ale teď je zase nebereš, takže se to všechno vrátí a bude to v prdeli." Řekl naštvaně a chodil po pokoji. Chápu že se l mě chce starat, ale není mi pět pane bože. Mohl by trochu ubrat.

,,Tak mě zavři zpátky do psychárny. Přivážou mě tam k posteli jako blázna a zbavíš se mě minimálně na půl roku, to je to co chceš ne? Abych tě neotravoval, abych se k ní nepřibližoval, abych vás nikoho neohrožoval." Řekl jsem drsnějším hlasem a zhluboka dýchal.