Unstable

68.

Monica's POV
- - - - -
o tři týdny později
- - - - -

,,Malá už je hlavou dolů..." řekla jsem potichu a jemně si promnula podbřišek.

,,Jak to poznáš?" Zeptal se tiše aniž by mi přestal konečky prstů přejíždět po ruce. ,,Lépe se mi dýchá a cítím ji. Kope víš a lokty má níž." Řekla jsem potichu a zavřela oči. Třetí trimestr se blíží ke konci a jsem neskutečně vyřízená. Těším se až bude venku, ale pořád mám strach.

,,Měla bys jít spát Em. Vidím jak jsi unavená." Řekl potichu a já k němu zvedla pohled. Upíral na mě své krásné hnědé oči a pozorně sledoval můj obličej.

,,Ráda bych ale nejde mi spát.." odpověděla jsem a on si mě k němu přitáhl o něco blíž. Mám ráda když tohle dělá. Cítím se u něj v bezpečí a jako by všechny obavy zmizely.. 

,,Uspím tě. Zavři oči a vnímej jen můj hlas." Řekl potichu a já udělala co říkal. Zavřela jsem oči a spokojeně vydechla. Doufám že to vyjde jsem opravdu unavená.

Sevření kolem jeho pasu jsem upevnila a snažila se nemyslet na bolavá záda, podbřišek, nohy, prsa a všechen stres ve kterém poslední dobou jsem skoro v kuse. Všechny děsivé věci se mi blíží a nevím jak to budeme zvládat..

Začal tiše zpívat nějakou písničku aniž by přestal s hlazením mé paže a já se k němu přitiskla o něco blíž. Tady jsem ráda. S ním se mám dobře a nic jiného mi nechybí.

Přála bych si aby to tak zůstalo na vždy.

- - - - -
Jason's POV
- - - - -

,,Víme jestli jim řekl něco víc?" Zeptal jsem se Gabriela a on pokroutil hlavou. ,,Nic co by jim pomohlo." Odpověděl a já přikývl. Alespoň nějaké dobré zprávy. Od té doby co zatkli Joshe jde hodně věcí do háje a musím se o to rychle postarat.

,,To je dobře, ale už měsíc se motáme v kruhu. Potřebujeme víc." Řekl jsem a mezi rty si vložil cigaretu. Poslední dobou kouřím zase o něco víc, přestože vím že bych neměl.

Em si na to pořád stěžuje a snaží se mě toho zbavit, ale prostě to potřebuju..

Chystal jsem se ji zapálit když jsem se setkal s vymlouvavým pohledem Natea. Je pravda že se musím odnaučit kouřit. Malá tu bude za pár dnů a mohlo by jí to hodně ublížit a to nechci.

Ale potřebuju nějaké uklidnění. V hlavě mi šumí. Hlasy se překřikují. Jednou za čas se v rohu mihne černý stín. Všechno se mi vrací.

Možná jsem si zapomněl vzít prášky, možná je neberu, možná přestávají fungovat.. nevím, nejsem si jistý.

Vím jen že je to všechno zpátky a je to o něco mocnější než předtím. Stíny jsou hmotnější, hlasy hlasitější a více negativní než kdy předtím. Lépe je ovládám, ale stále je nedokážu vypnout.

Trochu se bojím protože nevím co přesně se děje ani proč, ale musím zůstat silný a nevšímat si jich. Už kvůli Em. Při epizodě bych jí mohl opravdu ublížit a to je to poslední o co stojím.

,,Nate pojedeš do Británie a prozatím převezmeš zbytek jeho lidí. Potřebuju tam někoho spolehlivého." Řekl jsem a cigaretu hodil do koše vedle stolu stejně jako zbytek balíčku.

Trigruje to attaky, nemůžu mít attak když tu bude malá. Nevím čeho všeho bych byl schopný. Nikdy se neovládám.

,,Co když si mě spletou s tebou?" Zeptal jsem a já pokrčil rameny. ,,Však to není žádný problém ne?" Řekl jsem a on pozvedl obočí. Co jsem zase řekl špatně? ,,Jasone chtějí ti dát minimálně doživotí. Vážně nechci aby mě zavřeli." Řekl a já se trochu zamračil. ,,To je hezký Nate, ale jaksi nemáš na vybranou. Prostě tam pojedeš." Řekl jsem a vzal do ruky jeden z dalších papírů, které jsem měl před sebou.