Unstable

7.

-o týden později-
- - - - -
Monica's POV
- - - - -
,,Proč nikdy nezavoláš?" zeptala se a já si povzdechla. ,,Jsem s Natem, nemám čas být na telefonu." řekla jsem. ,,No mohla by sis na nás někdy najít čas, když jsme tvoji rodiče." řekla naštvaně a já zavřela oči. Jsem unavená.

S Natem jsem za poslední týden byla v kuse a pořád jsme něco dělali, několikrát mě vytáhl někam ven na procházku nebo do města. Což bylo občas hodně stresující, ale jsem s ním ráda.

,,Dobře. Budu vám volat častěji." řekla jsem. ,,Já tě do toho nenutím jen bys nám mohla zavolat protože to se normálně dělá." řekla a já pro sebe přikývla.

,,Mami budu muset končit." řekla jsem protože už jsem to nechtěla poslouchat. Přes dvacet minut nedělá nic jinýho než se do mě naváží.

,,Jasný. Jdi se zase dívat do mobilu." řekla a já si dala mobil od ucha. ,,Jo a viděla jsem nějaký tvoje fotky. Měla by jsi se začít kontrolovat s jídlem takhle to dál nejde." řekla ještě a ve mně hrklo. Přesně tohle je ten problém.

,,Nejím nijak špatně." řekla jsem a ona se uchechtla. ,,Jíš skoro pořád a nezdravě a ani se nehýbeš. Potom to takhle dopadá." řekla a mně se nahrnuly slzy do očí. Co ona o mně ví? Oba s tátou pracují od brzkého rána pozdě do noci. Skoro mě nevídají a stejně se ke mně chovají takhle.

,,Musím končit." řekla jsem a počkala než se rozloučí abych to mohla típnout. Kdybych to položila první znovu by mi volala a nejspíš by jen křičela a nadávala mi.

Telefon jsem položila vedle sebe a dala si hlavu do dlaní.

,,Už je celkem pozdě, nemáš hlad?" přišel ke mně Nate a já k němu zvedla pohled. ,,Děkuju, nic si nedám." řekla jsem a on se trochu zamračil.

,,Tak to ne nejedla jsi od rána. Něco ti dám. Počkej." řekl a aniž bych mohla něco říct odešel do kuchyně a začal něco připravovat.

,,Nate já vážně nic nechci." řekla jsem s povzdechnutím a zvedla se ze sedačky.

,,Co říkáš? Jo taky si myslím. Počkej něco rychle připravím." řekl a něco vyndal z ledničky. Protočila jsem oči a uchechtla se. Je hezký jak se o mě stará ale máma má pravdu, jsem zase tlustá, měla bych se mírnit..

,,Co tu děláte?" zeptal se Jason který přišel do kuchyně a opřel se o linku naproti mně. ,,Nick zase nechce jíst." řekl Nate a Jason se na mě podíval. ,,Držíš hladovku? Nepamatuju si že bys dneska jedla něco jinýho než kousek jablka ke snídani." Řekl a já pokrčila rameny.

,,Nemám hlad." řekla jsem a on pozvedl obočí. ,,To jsou kecy Nick. Jen nechceš jíst." řekl Nate a já se na něj podívala.

,,Jak bys to mohl vědět?" zeptala jsem se úsečně a on se na mě podíval. ,,Protože tě znám a přesně takhle jsi se chovala předtím než-" ,,Dobře a nechceš to říct rovnou všem? I kdybych do toho znovu spadla, nemusíš do mě takhle rvát jídlo. Prostě nemám hlad Nate pochop to." řekla jsem.

Vážně nechci aby Jason věděl o tom že jsem měla anorexii. Není to něco co vyprávíte lidem na potkání. Už takhle mu o mně určitě nakecal co se dalo.

,,Snažím se ti pomoct." řekl a já pokroutila hlavou. ,,Já vím a vážím si toho, ale nepřeháněj to." řekla jsem.