Unstable

13.

Předem se omlouvám za chyby🤍
- - - - -
Monica's POV
- - - - -
,,Nevím, asi je mi to jedno." Řekla jsem pořád trochu zmatená a mírně pokrčila rameny.

Stále jsem nemohla přestat přemýšlet o tom co tím myslel. Oni mu to řekli. Kdo? A hlavně co?

Proč mi to nemůže říct? Je to něco špatného nebo nebezpečného?

,,Nick prosím neřeš to." Povzdechl si a rukama si promnul obličej. Vypadal jakoby toho že mi to řekl vážně litoval a to jsem nechtěla.

,,Promiň.. já jen že mi o tobě nechceš nic říct a všechno je tajemství. Přitom o mně víš už tolik věcí..." odmlčela jsem se a on se na mě podíval.

,,Cokoliv co bych ti řekl by tě donutilo utéct." Řekl potichu a a pokroutil hlavou. ,,Nesnáším běhání." Řekla jsem a on se pousmál. ,,Objednáme jídlo a potom ti něco málo řeknu." Povolil a já se usmála. Nemůžu uvěřit že s tím souhlasil.

,,Objednáš?" Zeptal se a posadil se vedle mě na postel. ,,Můžu ti držet mobil, ale mluvit nebudu." Řekla jsem a on se uchechtl.

,,Zapomněl jsem že máš úzkosti." Řekl a z kapsy si vyndal telefon. ,,Ty ale taky, ne?" Zeptala jsem se a pozvedla obočí. Přeci jen mi o něm pár věcí řekl. Ale není to nic z čeho bych mohla říct že ho znám.

Což on o mně taky říct nemůže, ale rozhodně toho o mně ví víc než já o něm.

,,Moje práce mě naučila to skrývat." Řekl a na telefonu vyťukal nějaké číslo. ,,Já to většinou překrývám tím že se snažím působit sebevědomě, ale to jen když opravdu musím." Řekla jsem a on se pousmál. ,,Máme stejnou taktiku." Řekl a odemkl telefon na kterém najel na volání.

Všimla jsem si jak nervózně poklepával prsty na deku která byla přehozená přes postel a nejistě mu ruku chytla do té mé. Podíval se na mě a jemně zvedl obočí.

Znejistěla jsem pod jeho pohledem a cítila jak se mi žene horko do tváří.

Byl to blbý nápad.

,,Promiň myslela jsem že by to mohlo pomoct. Totiž, vypadal jsi nerv-" ,,Jsi roztomilá když se snažíš něco zamluvit." Přerušil mě s malým úsměvem a jeho krásné oči zaměřil do těch mých. Na chvíli jsem zapomněla jak dýchat a potom rychle sklopila pohled na svůj klín. Cítila jsem jak se na mě pořád dívá a radši nezvedala pohled.

,,Jak se správně začíná hovor?" Zeptal se mě po chvilce co si položil telefon k uchu.

,,Řekla bych že pozdravem..." řekla jsem a on se uchechtl. ,,Musíš být vždycky tak sarkastická?" Zeptal se a já pokrčila rameny. ,,Tohle ani nebylo tak hrozný." Řekla jsem a on se usmál.

,,Chytni mě znovu." Řekl a já pokroutila hlavou. Mám v plánu ho naučit 'prosím, promiň, omlouvám se, a děkuji. Všimla jsem si že pokud nemusí tak to nepoužívá. A mohl by to alespoň zkusit. Navíc může být zábava ho to bez jeho vědomí učit.

,,Proč ne?" Zeptal se trochu zklamaně a rukou kterou jsem mu dřív chytla si poklepával na stehno. ,,Něco jsi zapomněl." Řekla jsem a on v mírném zmatení pozvedl obočí.

,,Nic jsem.. vážně Nick? Jsem nějaký dvouletý dítě?" Řekl a koutek rtů pozvedl do úšklebku, když mu došlo o co se snažím.

,,Celý život jsem to nedělal, a k ničemu to nepotřebuju." Řekl. ,,Zkus to prosím. Jen se mnou jestli nechceš před ostatními." Řekla jsem a on si povzdechl.

Jason's POV
- - - - -
(Já se omlouvám že u Jasona už tolik nepíšu ty halucinace atd. Ale to by to muselo být u každého slova/věty... určitě to tam zase někdy bude ale teď to tam trošku poupravím)