Unstable

59.

Monica's POV
- - - - -

,,Nate máš čas prosím?" Řekla jsem potichu a podívala se ke schodišti. Potřebuju o tom někomu říct. Hrozně se toho bojím a tím že jsem v tom sama je to ještě horší.

,,Děje se něco?" Zeptal se a já sklopila pohled na Jaye, který se stále lísal k mému bříšku. Myslím že to miminko dokáže vycítit a je to celkem roztomilé.

,,Potřebuju ti něco říct." Řekla jsem potichu a pohladila Jaye po jemné hlavičce. Jsem hrozně ráda za všechny dárky které mi Jason dal. Opravdu jsem nic nečekala a nevím jak se mu odvděčím..

,,Jsem tam za pět minut." Řekl a hovor ukončil. Telefon jsem položila vedle sebe a znovu zapnula Jasonovi písničky.

Má úžasný hlas. Myslím že by mohl být hodně slavný, kdyby chtěl.

Zavřela jsem oči a překryla si obličej dlaněmi. Opravdu nevím jestli je dobrý nápad mu o tom říkat, ale Nateovi věřím.

- - - - -

,,Co jsi mi potřebovala říct?" Zeptal se a já se nervózně podívala ke schodišti jako kdyby měl Jason každou chvílí přijít.

,,Prosím slib mi že to neřekneš Jasonovi." Řekla jsem a on se nepatrně zamračil. ,,Dobře..?" Řekl zmateně a já se zhluboka nadechla. Mám strach, ale vím že to nezvládnu sama.

,,Jsem.. jsem těhotná..." řekla jsem potichu a sklopila pohled na své ruce které jsem měla položené v klíně. Jsem hodně nervózní. Doufám že zareagují nějak přijatelně..

Odstoupil ode mě dál a podíval se na mě s mírně zděšeným pohledem. Zhluboka vydechl a pravou rukou si zatahal za konečky vlasů.

,,Děláš si srandu, že?" Zeptal se vážným hlasem a já k němu zvedla pohled. Už teď lituji že jsem mu to řekla. Mohla jsem čekat že to nepříjme. Jak by mohl.. však zná Jasona a hlavně mu říkal ať se mě nedotýká a teď jsem těhotná..

,,První měsíc." Řekla jsem a on se nervózně kousl do spodního rtu. ,,Jak se to stalo? Totiž..vím jak, nechci detaily prosím, ale myslel jsem si že jste spolu ještě ani nespali a teď jsi těhotná.. proč.. Doháje proč jste si nedávali pozor? Je ti devatenáct. Tenhle rok maturuješ a Jason nechce děti... proč jste prostě nepoužili ochranu?" Řekl a mně se nahrnuly slzy do očí. Prostě jsme na to zapomněli a teď už není cesty zpět.

Dlaněmi se zapřel o linku a podíval se mi přímo do očí. ,,Půjdeš na potrat." Řekl a já pokroutila hlavou. Nikdy. Můžou mě do toho nutit jak chtějí, nikdy na to nepřistoupím.

,,Tam mě nedostaneš." Řekla jsem a on si promnul obličej. ,,Em řekni mi co chceš dělat? Co máš v plánu až se to narodí?" Zeptal se a mně se nad tou představou nahrnuly slzy do očí. Nevím co budu dělat.

,,Já..Já nevím... Jason mě opustí hned jak to zjistí a rodiče mě budou nesnášet a potom na všechno zůstanu sama... Mám hrozný strach." Řekla jsem a tiše se rozbrečela hned jak to na mě všechno znovu padlo.

Hrozně se bojím, nedokážu to ani popsat. Cítím jak mě ovládá úzkost a snažím se s Jasonem být co nejvíc abych si zapamatovala jaké to je a užila si s ním dokud to jde.

Nechci aby mě opustil. Nevím jestli to bez něj zvládnu. Nateův pohled zjemněl a zhluboka vydechl.

,,Miminku neprospívá když jsi ve stresu." Řekl tiše a vtáhl mě do objetí při kterém mě hladil po zádech. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Jak se nemám stresovat s mou situací? Všechno je špatně.

Vždycky jsem si představovala že budu mít dítě třeba ve třiceti. Až už budu mít zařízený život, hotové školy a zajištěnou dobrou práci.. a hlavně přítele nebo manžela, se kterým budeme rádi za to malé štěstí a společně ho vychováme.