Unstable

35.

Monica's POV
- - - - -

,,Nick jsou čtyři ráno, proč nespíš?" Zeptal se tiše Nate a já si sedla vedle něj na postel. ,,Poslední dobou nemám ráda spát sama, můžu být u tebe?" Zeptala jsem se ho tiše a on ke mně natáhl ruce.

Opatrně jsem si vlezla k němu pod peřinu a rovnou do jeho hřejivého objetí.

,,Chybí ti?" Zeptal se a já pokývala hlavou. Vlastně o něm nemůžu přestat přemýšlet. ,,Za chvíli ho budeme mít zpátky." Řekl a sevření kolem mě upevnil. Zavřela jsem oči a cítila jak mi z nich vytekla další malá slza jen při myšlence na něj. Prochází si něčím co bych nikdy nezvládla. Nechápu jak zvládá fungovat a pracovat. Já už bych byla úplně v háji..

,,Neplač. Jason je v dobrých rukou, neumírá. Bude to dobrý." Řekl potichu a pohladil mě po boku.

,,Ale i kdyby se z toho dostal, četla jsem že pro schizofreniky je těžké budovat nové vztahy a většinou ani nemilují protože mají otupělé emoce... myslíš že bych na něj měla radši zapomenout abych si sama sobě neubližovala?" Zeptala jsem se ho a on si povzdechl. To není dobré znamení..

,,Nick schizofrenie je neskutečně komplikovaná porucha. Není ani jistý co ji způsobuje. Jen se ví že v tom velkou roli hraje genetika a nějaké komplikace nebo trauma v dětství, těhotenství matky nebo komplikace při porodu... prostě to je poškození mozku. A  i když je jí asi šest druhů, každý postižený to má jinak.. Jason má myslím paranoidní nebo nediferencovanou.. ale nejsem si jistý. Tak i tak je to na nic... A umí milovat. I když je to pro něj těžší, podle mě je právě láska co potřebuje aby měl nějakou větší motivaci k tomu vůbec žít. Zní to smyšleně ale nemáš tušení kolikrát už to měl na hraně." řekl a na konci trochu ztlumil hlas. Zatajila jsem dech. Měl na hraně? Znamená to co si myslím?

,,Kolikrát se pokusil o sebevraždu?" Zeptala jsem se opatrně. Vím že bych se na to neměla ptát Natea, a cítím se kvůli tomu blbě, ale chci vědět víc..

,,Upřímně.. ztratil jsem přehled po tom co to překročilo dvacítku." Řekl a já k němu zvedla pohled. ,,To je hrozně vysoký číslo." Řekla jsem tiše a on přikývl. Chvíli mezi námi zavládlo ticho. Jasona je mi líto.. tohle si nezaslouží snad nikdo.

,,Jdi spát Nick, stejně bys tohle měla pobírat spíš s ním." Řekl a já se k němu přitiskla blíž. Spokojeně jsem vydechla a zavřela oči. Pořád mi ale nešlo usnout.

Bylo to jiné než v Jasonově sevření... trvalo mi dobrou půl hodinu než jsem udržela zavřené oči a další půl hodinu než jsem usnula.

- - - - -

-o týden později-

,,Natee!!" Křikla jsem a rychle seběhla schody dolů. Pokračovala jsem až do obýváku a na sedačku na kterou jsem skočila a málem ho svalila. ,,Co děláš?" Zeptal se se smíchem a já se rychle snažila zklidnit.

,,Hádej co se stalo." Řekla jsem a on pokrčil rameny. ,,Nevím, povídej." Řekl a já se usmála. ,,Škola se rekonstruuje takže se o měsíc posouvá začátek, jen budu muset dělat nějaký učení doma ale to není nic hrozného." Řekla jsem a zhluboka se nadechla abych mohla pokračovat. ,,Můžu tu zůstat?" Zeptala jsem se a netrpělivě čekala na odpověď. ,,To se vážně ptáš? Samozřejmě že můžeš." Řekl s velkým úsměvem a já ho pevně sevřela v objetí.

,,Znamená to že se můžu starat o Jasona a nezavřete ho nikam?" Zeptala jsem se potichu. Tohle bylo první co mě napadlo když jsem se o tom dozvěděla. Jen mi přišlo blbý se ho prvně ptát na Jasona.. přeci jen Nate je můj bratranec a nejlepší kamarád, znamená pro mě víc než většina lidí.