Unstable

62.

předem se omlouvám za chyby a taky se omlouvám že nestíhám odpovídat na komentáře, všechno čtu a moc za všechno děkuju💗

pokusím se to co nejdřív napravit
- - - -
Jason's POV
- - - - -

,,Em?" Řekl jsem potichu a vešel do černého pokoje. Pokazil jsem to. Tohle si nezaslouží. Je úžasná a respektuji všechna její rozhodnutí. Nevím co do mě vjelo..

,,Omlouvám se, já-" začal jsem tiše a posadil se vedle ní na postel když jsem si všiml jak poklidně spí. Na tvářích měla zaschlé slzy a obličej měla od pláče mírně zarudlý.

Na hrudi se mi usadil pocit viny a cítil jsem se opravdu špatně.

Co jsem to zase udělal... nikdy bych ji nepodvedl, proč jsem to říkal?

,,-nevím co to do mě vjelo. Jsi úžasná žena a moc si cením všeho co pro mě děláš. Omlouvám se. Miluju tě.." řekl jsem potichu a jemně ji pohladil po vlasech. Věnoval jsem jí polibek na čelo a na noční stolek dal pár věcí které jsem koupil jako omluvu...

Dnes budu radši spát v pokoji pro hosty. Nemyslím si že mě tu bude chtít.

- - - - -

,,Dobré ráno." Uslyšel jsem vedle sebe a cítil jemné hlazení po vlasech. Pomalu jsem otevřel oči a posadil se když jsem ji spatřil sedět vedle mě.

,,Em omlouvám se, nevím co to do mě včera vjelo, jsi mnohem lepší než ona, vůbec jsem to neměl říkat. Odpusť mi to prosím.." řekl jsem hned rozespalým hlasem a ona se pousmála. ,,Slyšela jsem tě včera v noci.. je to v pořádku." Řekla a mně se o trochu uklidnilo dýchání. Teď se cítím mnohem líp. Měl jsem hrozný strach z toho že mě opustí...

,,Miluju tě." Řekl jsem a stáhl si ji na sebe. Usmála se a jemně se odtáhla. ,,Už se prosím nebavme o ní.." řekla a já pokýval hlavou. Nemám to v plánu. Ani nevím proč jsem to udělal včera..

Natáhl jsem se k ní pro polibek, ale ona jemně otočila hlavu takže se mé rty setkaly s její tváří.

,,Udělala jsem snídani. Přijď dolů." Řekla a znovu vstala z postele. Není úplně v pořádku. Neřekla mi miluju tě zpátky, nenechala mě ji políbil a chová se zvláštně, ale na to už jsem si zvykl. Už jsou to asi tři měsíce co je taková jiná...

Přecitlivělá, vybíravá, v kuse unavená... těch věcí a drobností je mnohem víc a myslím že bych to dokázal poskládat dohromady abych získal nějaký výsledek, ale určitě to bude jen stres z té školy.

Řekla by mi kdyby to bylo něco víc.

- - - - -
o měsíc později
- - - - -
Monica's POV
- - - - -

,,Jak se mu daří?" Zeptal se Nate s úsměvem a přišel ke mně. ,,Jasonovi?" Zeptala jsem se a on pokroutil hlavou. ,,Miminku." Řekl a já se usmála. Jsem ráda že jsem mu o tom řekla. Hodně mi pomáhá a necítím se tak sama.

,,Včera jsem byla na kontrole a je v pořádku. Bříško začíná být celkem vidět..." řekla jsem a povytáhla si volnou mikinu. ,,Můžu si sáhnout?" Zeptal se a já přikývla. Opatrně přiložil dlaň na mé bříško a usmál se. Je hezké mít někoho o kom vím že bude vždy při mně.

,,Nate musíme do Mexica." Ozval se Jason od schodů a já si rychle stáhla mikinu zpátky aby nebylo nic vidět. Je těžké to před ním skrývat. Snažím se být před ním svlečená co nejméně to jde a sex hlavně ve tmě. Může mě cítit, ale nesoustředí se na to tolik jako za světla protože to tak nebije do očí.