Unstable

43.

Jason's POV
- - - - -
,,Em," ,,Vysvětlím to? To chceš říct?" Zeptala se a trochu couvla. Přesně to jsem chtěl říct, ale teď to nezní jako moc dobrý nápad.

,,Měla jsi mě poslechnout." Řekl jsem a šel k ní blíž. Sklopila pohled a ustoupila o další krok dozadu. ,,A potom bys předstíral jakože se nic nestalo." Řekla a zhluboka vydechla. Proč tohle ví? To mi čte myšlenky? Dostala se mi do hlavy? Ovládá mě?

Proč nad tím vůbec přemýšlím? Fungují ty prášky vůbec?

,,Tak by to pro tebe bylo lepší." Řekl jsem a ona pokroutila hlavou. ,,Nesnáším když mi někdo lže." Řekla tiše a posadila se na zem.

,,Nikdy jsem ti nelhal." Řekl jsem a chtěl ji chytit za ruku ale cukla sebou a odsunula se dál.

Ruku jsem stáhl k sobě a cítil jak se mi zrychluje dech. Bojí se mě?

,,Ale chtěl jsi přede mnou skrýt pravdu i když jsem byla pár kroků od tebe zatímco jsi někoho postřelil." Řekla a přisunula si kolena k bradě. Položila si na ně hlavu a zhluboka vydechla. ,,Em stoupni si prosím, nastydneš." Řekl jsem a ona zakroutila hlavou. Nemůže sedět na trávě. Už začíná být zima. Nechci aby byla nemocná.

,,Jdi pryč." Řekla tiše a já se posadil před ní. ,,Em," řekl jsem a ona se na mě podívala se slzami v očích. ,,Prosím." Řekla a já k ní znovu opatrně natáhl ruku. Zavřela oči a odsunula se dál.

,,Nikdy bych ti neublížil, nemusíš se mě bát." Řekl jsem a ona si setřela slzy a pousmála se. ,,Jasone, právě jsi někoho postřelil, vyndal mu kulku z rány, násilím mu ji dal do pusy, dal mu pět sekund na útěk a i tak po něm střelil. Jsi celý od krve. Jak se tě mám nebát?" Zeptala se a já si otřel dlaně o tepláky. Jí bych nikdy neublížil.

,,Pokud ti řeknu všechno... Zůstaneš se mnou?" Zeptal jsem se opatrně a ona se mi podívala do očí. ,,Jenže ty mi to nechceš říct." Řekla tiše a já sklopil pohled. Nechci jí to říct, ale nechci aby se mě bála. A klidně risknu to že na mě bude Nate naštvaný, možná to bude lehčí když o tom bude vědět.

,,Je to nebezpečný." Řekl jsem a ona ke mně natáhla ruku. ,,Umím držet tajemství jestli to je to čeho se bojíš." Řekla a já ji opatrně stiskl dlaň v té své. ,,O to nejde. Je nebezpečné abys to věděla..." řekl jsem a pokroutil hlavou. Dělám chybu.

,,Jasone nenutím tě abys mi to řekl, ale co si mám sakra myslet když jsem všechno viděla. Jsem zmatená a bojím se." Řekla tiše a já se jí podíval do očí. ,,Pamatuješ si na to co jsi řekla Nateovi to ráno po tom co jsem ti dal facku? Jak byl oblečený v černém a šel do práce." Zeptal jsem se a ona na chvilku zůstala potichu. Doufám že ji to dojde a nebudu ji to muset celé říkat sám..

,,Že vypadá jako drogový dealer?" Zeptala se po chvilce kdy byla potichu a já trochu pozvedl obočí, čekaje na to až to dořekne. ,,Obchodujete s drogami?" Zeptala se a já na sekundu sklopil pohled předtím než jsem se jí znovu podíval do očí. ,,Nejen s nimi." Řekl jsem a cítil jak sevření kolem mé ruky povolila. ,,S čím vším?" Zeptala se opatrně a vypadala vystrašeně. Nechci aby se mě bála. Proč se tu ten kretén musel objevit? Co vůbec chtěl?

,,Drogy, zbraně, falešný identity nebo papíry... všechno možný." Řekl jsem, ale pořád nevypadala úplně v klidu. ,,Neobchodujeme s ženami pokud je to to čeho se bojíš. Ani já ani Nate bychom nikdy žádnou nevyužili." Řekl jsem a ona vypadala jistěji.

,,To mě trochu uklidňuje, ale pořád děláte hodně špatný věci. Nechápu Jak můžete normálně fungovat. Úplně bezstarostně vždyť.. jste.. je to ilegální.." Řekla a vypadala trochu zaseknutě. Asi se jí nedivím... není to něco co dělá každý.

,,Obchody nejsou všechno." Řekl jsem a ona mi naznačila ať pokračuju. ,,Um.. jak to říct.. to je jedno, bude to znít šíleně ať už to řeknu jakkoliv.. celá moje rodina je zapletená v mafii, máma s tátou spolu byli kvůli jejich rodičům, kteří to tak chtěli. Nikdy se nemilovali, nikdy se nevzali, ale byli spolu a měli mě. Táta k tomu má syna, toho který tady před chvíli byl. A to je můj nevlastní brácha, kterýho absolutně nesnáším stejně jako zbytek svojí rodiny. Už jako dítě jsem se s těmahle věcma potýkal a k tomu mi máma se schizofrenií přidala celkem velký trauma a potom jsem s ní byl diagnostikovaný taky. Od šestnácti do osmnácti jsem byl nájemný vrah a byla to celkem zábava, v sedmnácti jsem si udělal gang, který vedu do teď. V devatenácti mě zatkli a vlastně mě zná skoro každý... divím se že ty o mně nevíš.." řekl jsem a nejistě se na ni podíval. Vypadala vyděšeně a rozrušeně. Nedivím se jí. Asi jí bude chvíli trvat než to zpracuje.

,,Dobře když přehlídneme všechny ty věci, které bychom mohli rozebírat v nějaké terapii, v devatenácti jsi byl ve vězení?" Zeptala se a já přikývl. Terapii? Myslí si že jsem blázen? Nahlásí nás? Bude se ke mně chovat jako k šílenci? Sakra neměl jsem jí o tom říkat.

,,To bylo před dvěma rokama.." řekla a já znovu přikývl. ,,Za co přesně jsi tam byl?" Zeptala se a já se uchechtl. ,,Um za vraždu? Za to že dělám nelegální věci? Za všechno co jsem za ty roky udělal?" Řekl jsem trochu ironicky. Je to celkem zřejmé. Nemělo by to být nic překvapivého.

,,Ale říkám ti že kdyby proti mýmu právníkovi nebyl ten kretén Jenley, kterej v tu dobu ani nebyl známej tak bych tam nikdy neskončil. Kluci mě dostali ven asi za měsíc. Zničili všechny 'důkazy' takže už na mě soud nic nemá." Řekl jsem a ona se trochu odtáhla. ,,Jenley je můj táta." Řekla potichu a mně na sekundu vynechalo srdce. ,,Není, je to jen shoda jmen." Řekl jsem a doufal že to tak je.

,,Ne není Jasone, moji rodiče jsou právníci, a pamatuju si jak o tobě mluvili. Všude se o tobě mluvilo, ale to jsem v tu dobu moc nevnímala proto jsem si tě hned nepřirovnala. Hlavně vypadáš jinak. Předtím jsi měl jiné vlasy a styl a všechno. Teď vypadáš vyspělejší." Řekla a mně se znovu na rtech objevil úšklebek. To co říká o její rodině se mi moc nelíbí, ale nemám v plánu to moc řešit. Teď jsem ji řekl mnohem horší věci a ona to taky nerozebírá.

,,Vypadám líp než předtím?" Zeptal jsem se a jazykem si přejel po rtech. S nepatrným úsměvem pokroutila hlavou a sklopila pohled.

,,Pořád vypadáš dobře.. teď vypadáš zdravější." Řekla a já přikývl. ,,Předtím jsem byl hodně závislý. Na všem... Drogy jsem před nějakou dobou hodně omezil, ale s tím ostatním mám pořád celkem problémy." Řekl jsem a ona mi stiskla ruku pevněji. ,,Je dobře že na tom jsi líp." Řekla a já k ní zvedl pohled.

,,Jsem asi divná, ale i přes to všechno co jsi mi řekl se tě nebojím..." řekla a já se pousmál. To jsem rád. Nechci ji ztratit.

,,Přijde mi že nic moc neřešíš, ale zároveň jsi hrozně starostlivá. Nejde to asi správně vysvětlit, ale snad chápeš.." řekl jsem a ona pokývala hlavou. ,,Je to stejné jako když jsi mi řekl o schizofrenii. Je to celkem šílená věc, kterou neslyšíš denně, ale vlastně to nic nemění na tom jaký jsi byl předtím než jsi mi to řekl. Pokud teda nemáš v plánu mě tu zabít, to už bych možná mohla začít utíkat, protože moje fyzička není nic moc." Řekla s malým úsměvem a já se taky usmál. Ulevilo se mi. Jsem rád že to bere v pořádku.

,,Musíš mi o tom říct víc. Miluju kriminálky, chci vědět jak to opravdu funguje." Řekla. Takové reakce jsem vážně nečekal. Myslel jsem že bude utíkat, bude se mě bát, nebude se mnou chtít mluvit... ale tohle je mnohem lepší a hodně se mi ulevilo i když vím že má pořád hromadu otázek a Nate mě asi zabije.

,,Dobře ale nejdřív bychom měli jet domů, začíná být tma."
- - - - -
Tahle část je hrozně napsaná, zkusím to potom upravit aby to bylo lepší..

Doufám, že jste měli hezký den❤️