Unstable

9.

Monica's POV
- - - - -
,,Jsme skoro tu." řekl a zastavil auto. ,,Možná bys měl vědět že do toho lesa vážně nejdu." řekla jsem s pokroucením hlavy a rozhlídla se okolo nás. Nesnáším tmu a nesnáším lesy. Úžasná kombinace. Hlavně když jsme ve tmě u lesa.

,,Budu tam s tebou." řekl a já se na něj podívala. Znovu se usmíval a oči mu zářily.

,,Jak mám vědět že jsi mě sem nevytáhl jen protože se mě chceš zbavit?" zeptala jsem se s pozvednutým obočím. Vím že by to neudělal, protože mu z nějakého důvodu věřím, ale nechce se mi tam ven..

,,Nick kdybych se tě chtěl zbavit tak tu dávno nejsi." řekl a úsměv se změnil v úšklebek. ,,To asi není úplně co bych chtěla slyšet. Ale budu věřit tomu, že mě dneska nezabiješ." řekla jsem s pokrčením rameny a otevřela dveře od auta. Slyšela jsem jak se pro sebe zasmál a taky vystoupil.

Rozhlídla jsem se okolo a cítila jak se mi zrychluje dech.

,,Můžeme?" zeptal se a já zdráhavě přikývla. Rozešli jsme se směrem k lesu před námi a já se nenápadně rozhlížela okolo. Ve tmě jsem ještě víc paranoidní než když je světlo. Všude něco vidím nebo slyším a úplně to nezvládám..

,,Nemusíš se bát. Jsem tu s tebou." řekl ještě když se zastavil před lesem a na telefonu rozsvítil světlo abychom aspoň trochu viděli. Podíval se na mě a všiml si jak jsem nervózní.

,,Chceš.. se mě chytit za ruku? Třeba by ti to pomohlo." řekl nejistě a nabídl mi jeho pravou ruku. Chytla jsem se ho a z nějakého důvodu se cítila líp. Hlavně mi začínala být zase zima a jeho dlaň mě příjemně zahřívala alespoň na kousku odhalené kůže.

Všimla jsem si jak se tiše trhaně nadechl a dlaň mi opatrně stiskl v té jeho.

,,Pozor na cestu je tu hodně kořenů." řekl tišším hlasem a rozešel se směrem do lesa. Šli jsme jen pár minut, ale vůbec se mi to nelíbilo. Zima narůstala každým uplynulým metrem a les byl temnější a temnější.

,,Taky to tu nemám v noci rád, ale tam kam dojedeme to bude lepší." řekl a pevněji mi stiskl ruku. Na chvilku jsem se na něj podívala a dávala si pozor abych nezakopla o kořen. Každou chvíli se nenápadně rozhlížel do stran a zrychleně dýchal.

Jsme na tom stejně.

,,Kam vůbec jdeme?" zeptala jsem se a on se usmál. ,,Uvidíš." řekl a já s úsměvem pokroutila hlavou. Nemusím takováhle tajemství a překvapení, ale na tohle se celkem těším.

Po pár minutách cesty a povídání jsme zastavili na menším rozcestí a Jason se rozhlídl okolo. ,,No.. abych pravdu řekl, teď si úplně nepamatuju která cesta to byla." řekl a posvítil na pravou stranu a hned potom na levou.

,,Myslím, že jsme měli nějakou značku." zamumlal si pro sebe a potom pokrčil rameny. ,,Prostě půjdeme do leva. Levá je vždycky ta pravá." Řekl s úsměvem a já se pro sebe uchechtla. Tak už vím od koho tuhle hlášku Nate má. Používá jí až nezdravě často.

,,Je ti zima?" zeptal se po zhruba dvou minutách chůze a podíval se na mě. ,,To je dobrý." řekla jsem a on pokroutil hlavou. ,,Máš jen podprsenku a síťový triko, musíš mrznout." řekl a zastavil se. ,,Vážně jsem v pohodě." řekla jsem i když jsem nebyla. Byla mi zima, ale snažila jsem se to nedávat najevo. Jenom to asi není tak těžký prokouknout když se klepu a drží mě za studenou ruku.

Přejel si mě pohledem a na chvilku mi pustil ruku. ,,Podrž to prosím." řekl a podal mi jeho telefon na kterém byla pořád zapnutá svítilna.

Vzala jsem si ho od něj a opatrně ho držela. Hlavně aby mi nespadnul.

Jason si sundal černou mikinu, kterou měl na sobě a podal mi jí. Při tom si levou rukou stahoval bílé triko, které se mu vyhrnulo trochu víš. Nemohla jsem si pomoct a očima na pár nenápadných vteřin zabloudila na odhalený kousek těla. Nemýlila jsem se, opravdu má nějaká tetování i na břiše a z toho mála co jsem viděla má i dobře vypracované tělo. Ale to se dá poznat i když je zahalený.