Unstable

32.

Jason's POV
- - - - -
Zůstala potichu a já se každou sekundou cítil hůř. Hrudník se mi svíral úzkostí a srdce zrychleně bilo proti němu. Skoro jsem nedýchal.

Měl bych ji nechat být. Očividně ji jen ubližuju a obtěžuju..

,,Omlouvám se, za všechno." Řekl jsem potichu a zvedl se z její postele. Alespoň teď vím že se přes ní musím přenést. Sklopil jsem pohled a pomalu zamířil ke dveřím. Natáhl jsem ruku ke klice když jsem kolem pasu ucítil její drobné ruce. Zrychlil se mi tlukot srdce a dýchání přešlo do nepravidelného rytmu.

Překvapeně jsem vydechl a otočil se na ní. Sevření uvolnila a podívala se mi do očí. Ty její oči mi neskutečně chyběly. I to že mám pocit jakoby mi viděla do hlavy. 

.,Nemáš za co se omlouvat, neudělal jsi nic špatně." Řekla a já cítil jak se mi ulevilo. Vždyť jsem jí ublížil. Jaktože jsem neudělal nic špatně?

,,Vážně?" Zeptal jsem se tiše a ona přikývla. Stále na to mám jiný názor, ale hlavní je co si o tom myslí ona.

,,Takže.. se se mnou budeš znovu bavit?" Zeptal jsem se nejistým hlasem a získal si od ní úsměv.

,,Pokud opravdu chceš, tak ano." Řekla a já se po dlouhé době znovu usmál. Opravdu nevím co se mnou dělá. Jsem neskutečně rád že ji mám zpátky..

Chytl jsem ji za pas a bez potíží si ji vyzvedl na sebe a do objetí. Snažila se odporovat a mumlala něco o tom že mi ublíží tím že je těžká, ale ignoroval jsem to. Opravdu je lehká, nevím co pořád říká.

Nakonec se uklidnila a objetí mi opětovala. Hlavu si opřela o mé rameno a já se nepatrně otřásl když se její horký dech setkal s mým krkem.

,,Taky jsi mi chyběl." Zamumlala mi do vlasů a já s úsměvem zavřel oči. Z nějakého důvodu se mi líbilo že mi to řekla. Pořád mě ale tížilo co se stalo.

,,Omlouvám se za to s Amber." Řekl jsem potichu a ona pokroutila hlavou. ,,Chápu to, jen.. příště mi prosím aspoň řekni abych šla pryč.." řekla a já ji stiskl pevněji. To se nestane. Už Amber nechci, dělá se mi špatně jen při zmínce jejího jména.

,,Žádné příště nebude. Skončil jsem s ní a se všemi ostatními." Řekl jsem a cítil jak se jí zrychlil tlukot srdce. Podíval jsem se jí do očí a snažil se zjistit co přesně se jí honí hlavou. Je ráda? Zmatená? Naštvaná? Zklamaná? Nevím, nepoznám to. Moc se v emocích nevyznám. ,,Vážně?" Zeptala se tiše a já pokýval hlavou.

To s Amber mi stačilo abych si uvědomil že mám pořád hlavu plnou Em a nechci jinou. Je to zvláštní a nerozumím tomu, ale nemůžu si pomoct.

,,Nevím co na to říct." Řekla a já se pousmál. ,,Tak neříkej nic." Řekl jsem zatímco ona upevnila sevření kolem mých ramen. Opatrně jsem se posadil na její postel a ji si nechal na klíně. Stále vypadala nejistě a trochu zmateně, ale nechala se.

Jsem rád že už se znovu bavíme. Hrozně moc mi chyběla a mít ji takhle blízko u sebe je úžasný... jen se cítím blbě za to co jsem ji udělal.

Řekni ji to

Řekni ji o nás

Nedělej to, opustí tě

Zůstaneš sám

Pochopí to

Je jiná