Unstable

81.

o sedmnáct let později
- - - - -
Monica's POV
- - - - -

,,Nemůžeš mi tyhle věci zakazovat je to můj život!" Zakřičela Charlotte a já opatrně položila Lee k jejím hračkám. Povedly se nám dvě holčičky a dva chlapečci za které nemůžu být radši a páté je zatím na cestě.

Už bych jim asi neměla říkat takhle drobně.

Charlotte je sedmnáct, Jamesovi patnáct, Nateovi třináct a Lee je zatím jen rok takže potřebuje mou stálou péči. Také jsem ve třetím měsíci těhotenství ale to ví jen Jason.

Je mi třicet šest a Jasonovi třicet devět, ještě nejsme tak staří, ale šesté miminko už bychom radši mít neměli. Mohlo by se něco pokazit a to je to poslední co chci, nehledě na to že si nejsem jistá jestli zvládnu porodit to páté.

,,Jsem tvůj táta takže jsem si víc než jistý že drogy a hulení ti zakázat můžu, nehledě na to že je to neskutečně nezdravé, nezodpovědné a ilegální, ještě nejsi ani dospělá!" Zakřičel nazpátek Jason a já pomalu sešla schody dolů do kuchyně. Jsme zpátky v Kanadě. Je nám tu všem líp, takže jsme se rozhodli tu zůstat.

Hádky mezi Jasonem a Charlotte jsou normální. Už kvůli tomu že se s námi ostatní děti skoro nebaví. Kluci jsou pořád zalezlý na elektronikách a Lee mluvit neumí.

Charlotte nám dospívá a je samozřejmost že za ní běhají chlapci jeden za druhým. Hodně rysů zdědila po Jasonovi a tělo má po mně, což jsem ze začátku moc nemusela, ale je opravdu krásná a asi chápu že jí chtějí.

,,Ty jsi, ugh, nemožnej!" Vykřikla ve chvíli co jsem vešla do kuchyně. ,,Nesnáším tě! Jste příšerný rodiče, každýho bych měla radši než vás!" Vykřikla znovu a já se trhaně nadechla nad tím jak to zabolelo. Tohle od ní slýcháme často.

Oba dva nás to hodně trápí. Jen když si vzpomenu na to všechno čím jsme si s ní prošli a takhle se nám to vrací...

Je to hlavně kvůli tomu že jí Jason zakazuje nebezpečné párty a lidi, vyhazuje jí cigarety a podobné věci. Chápu ho. On se v tomhle vyzná mnohem lépe než my všichni dohromady a hlavně to na ní vždy pozná lépe než já takže zasáhne dřív a potom je ten špatný.

Mrzí mě to i za něj. Chtěla bych aby si uvědomili jak úžasný je a milovali ho tak jako já.

,,Řekni to ještě jednou." Řekl tichým hlasem a v ruce pevně tiskl skleničku. Něco na jeho chování se mi nezdá. Poslední dobou je něco špatně jen na to nedokážu ukázat...

,,Jsi snad hluchej? Nesnáším vás, oba dva jste hrozný rodiče!" Zakřičela znovu což mi nahrnulo slzy do očí a Jason ruku se skleničkou stiskl pevněji. Rozbila se a my s Charlotte obě nadskočily.

On sebou ani necuknul. Vůbec nevnímal to že si pořezal ruku. Vstal ze svého místa zatímco papíry, které si četl pohodil na stůl.

Ale ne tohle není dobré.

,,Řekni. To. Ještě. Jednou." Zavrčel a přišel k ní blíž načež jsem musela zasáhnout. Tuhle jeho stránku moc dobře znám a nejsem si jistá jestli je jen naštvaný nebo má epizodu ale doufám že to první.

Bere prášky, nevím jestli by se mu to mohlo znovu vrátit.

Malými kroky jsem přešla před Charlotte tudíž jsem stála naproti němu a on se mi podíval do očí. Zhluboka dýchal a celý byl napnutý. Ublížila mu tím co řekla. Ranila tím nás oba ale nic se jí nestane.

Rozhodně ho nenechám před ní udělat nějakou hloupost nehledě na to že kluci jsou ve vedlejším pokoji a všechno by bylo horší.

,,Mami nevěděla jsem-" začala Charlotte tiše a já pokroutila hlavou. ,,Jdi do svého pokoje." Řekla jsem jí a ona protočila oči.