Unstable

66.

o měsíc později
- - - - -
Monica's POV
- - - - -

,,Donesu to tam." Řekl Nate a vzal ode mě tác s pitím. Jason tu zase má kluky a naštěstí mi Nate trochu pomáhá. Zabíjejí mě záda a nohy. K tomu malá pořád kope a už pár týdnů to celkem bolí, kvůli tomu že se jí vyvíjí svaly a je o trochu silnější. Už se těším až bude venku. Ještě měsíc a budu to mít konečně za sebou.

,,Děkuju." Řekla jsem a on se na mě usmál. ,,Jdi si lehnout. Vypadáš utahaně." Řekl a já pokývala hlavou. Ještě počkám až Jasonovi skončí jednání, uklidím, a půjdu spát.

,,Půjdu." Řekla jsem a on s úsměvem odešel za nimi do Jasonovi pracovny. Natočila jsem si do skleničky vodu a posadila se v obýváku na sedačku. Dlaní jsem si promnula pravou stranu bříška, které znovu vyrostlo a pousmála se na Jaye který vyskočil ke mně.

Taky se na malou těší. Už od začátku se k bříšku tulí a těším se až je uvidím dohromady.

Stejně tak jako Jasona s ní. Bude úžasný táta. Se vším mi pomáhá a všechno pro ni připravuje.

Poslední dva měsíce skoro nechodím mezi lidi aby bříško nebylo vidět. S rodiči jsem si za celý skoro rok volala každý měsíc maximálně jednou. Stále někde cestují a možná je to lepší. Aspoň nevědí že za chvíli budou prarodiče.

Potom je tu Kristen, která to také neví. Bojím se jí to říct a pravděpodobně se k tomu odvážím až po porodu...

Bojím se toho co se bude dít. Bojím se toho jaké to bude. Jen doufám že bude malá zdravá a všechno proběhne hladce bez jakýchkoliv potíží.

,,Tady jsi." Ozval se za mnou hlas Amber a já ji jednoduše ignorovala protože jsem si nemyslela že je to na mě.

Zjistila jsem že je až ve chvíli co si stoupla přede mě a zamávala mi rukou před očima.

,,Nech toho Amber. Co chceš?" Zeptala jsem se otráveným hlasem a ona se uchechtla.

Tak moc ji nemám ráda. Stále se snaží mi ho přebrat. Už je to skoro rok a ona si nedala pokoj.

,,Páni. Dost jsi přibrala. Nechápu proč s tebou furt je, ale neboj nevydrží to dlouho." Řekla a poplácala mě po tváři. Její ruku jsem hrubě odstrčila a zamračila se. Samozřejmě že jsem přibrala. Jsem těhotná.

,,Přestaň na mě sahat a vymýšlet si. Nechce s tebou být. Kdy to pochopíš?" Zeptala jsem se a ona se uchechtla. ,,Bude muset, protože za pár měsíců bude táta takže nemá na vybranou. Jen jsem ti chtěla říct aby sis začala balit věci, je dost možné že tě brzy vyhodí." Řekla a podala mi fotku z ultrazvuku. Je v prvním měsíci-

,,To-" začala jsem tiše, ale ona odešla aniž by mi dala možnost promluvit. Pár sekund jsem mlčky vstřebávala novou šokující a srdcervoucí informaci a cítila jak mi začalo srdce bít o něco rychleji.

Je těhotná a on je táta?

Říkal mi že s ní nespal. Jak by- Nevěřím tomu. Nemůže to být pravda.

Zvedla jsem pohled ke schodišti z kterého scházeli kluci a cítila jak se mi začínají klepat ruce. Nemůže být táta jejího dítěte. Nepodvedl mě. Jak jim mám věřit. Nevím co je pravda.

Opatrně jsem se postavila z gauče a nechtěně se na pár sekund setkala s Gabrielovým pohledem. Už to taky bude rok od toho co se mezi námi stalo a pořád se ho trochu bojím. Jak by ne. Chtěl mě znásilnit. A zatímco jsem se nějak bránila byl Jason s Amber.. některé vzpomínky bych nejraději zapomněla.