Unstable

36.

Monica's POV
- - - - -
,,Kdy se vrátíš do LA?" Zeptala se Kristen a já si opřela hlavu o okýnko auta. Zdá se že počasí cítí se mnou protože znovu prší..

,,Pár dní před začátkem školy asi.. ještě chci být s Natem." Řekla jsem a setřela si mokré tváře. Vlastně nemám ani náladu s někým telefonovat..

,,S Nicolasem jsme plánovali nějakou dvoutýdenní dovolenou, takže asi stejně většinu září nebudu doma..." chvíli se odmlčela a potom pokračovala: ,,Moni mě už to s ním nebaví, je to pořád to stejný a je hrozně sladkej a to je otravný..." řekla s povzdechnutím.

,,Kris celej váš vztah ho podvádíš, měla bys být ráda, že je ti věrnej a miluje tě." Řekla jsem a ona se uchechtla. ,,Miluje. K čemu mi je láska? Nic se za ní nedá koupit."

Na tohle nemám. Telefon jsem si odendala od ucha a nastavila letový režim aby ji to řeklo že hovor selhal. Zabila by mě kdyby věděla že s ní nechci mluvit. Potom jsem znovu letový režim vypnula abych věděla kdyby mi volal Nate.

Telefon jsem stiskla v pravé ruce a čelo si opřela o palubní desku. Zavřela jsem oči a zhluboka vydechla. Znovu se mi v hlavě přehrával obraz Jasona a já se snažila myslet na cokoliv jiného.

Proč na něj musím pořád myslet?

Z myšlenek mě probral zvuk mého telefonu. Přijala jsem hovor aniž bych se podívala kdo volá a zůstala tiše.

,,Em proč jsi odešla?" Ozval se Jason a já pevněji zavřela oči. Tohle jsem nechtěla zvednout. ,,Neříkej kvůli Kristen, vím že to bylo něco jiného." Řekl. Nechci mu říkat pravdu.. a proč se mnou vůbec telefonuje? Má tam Natea a Petera.

,,Prostě jsem už chtěla jít." Vydechla jsem potichu. ,,Proč? Jsi v pořádku?" Zeptal se a já se málem rozbrečela nad tím že se vůbec zeptal. Myslím že brzy zase budu mít měsíčky, jsem děsně přecitlivělá..

,,Jsem." Řekla jsem mírně chraplavým hlasem. ,,Kdybych mohl tak bych šel za tebou." Řekl. ,,Jak vůbec telefonuješ? Jsi připoutaný k posteli." Řekla jsem a slyšela jak se uchechtl. ,,Peter říkal že už to se mnou není tak špatný a odpoutal mě." Řekl a já si setřela slzy. To Peter neví o tom jak měl halucinace když jsem s ním byla sama...

,,Em utekla jsi protože jsem udělal něco špatně?" Zeptal se po chvíli ticha. ,,Neudělal jsi nic špatně jen jsem myslela že končíš s Amber a ostatními tak jak jsi mi to říkal.. a potom jsi řekl Nateovi že máš několik možností..." řekla jsem potichu a podívala se z okna. ,,To bylo omylem, opravdu nemám v plánu se k nim vracet..." na chvíli se odmlčel a já zavřela oči, chtěla jsem odpovědět, ale zároveň jsem se v sobě snažila udržet vzlyky.

,,Nick ty pláčeš?" Vydechl potichu. ,,Ne." Řekla jsem a na konci tiše vzlykla.

,,Řekni Nateovi že jsi si tu něco zapomněla a přijď zpátky prosím." Řekl a hovor položil ve chvíli kdy Nate otevřel dveře od auta.

,,Můžeme jet?" Zeptal se a já od něj odvrátila pohled a otevřela dveře na své straně. ,,Zapomněla jsem si něco u Jasona, za chvíli se vrátím." Řekla jsem a rychle odešla zpátky do nemocnice. Musela jsem odejít co nejrychleji aby si nevšiml že jsem brečela..

Vyběhla jsem schody do druhého patra a našla jeho pokoj. Zhluboka jsem vydechla a vešla dovnitř.

,,Pojď ke mně." Řekl hned jak mě viděl a natáhl ruce mým směrem.

Zdráhavě jsem si sedla k němu na postel a objala ho. Posadil si mě na klín a přitáhl si mě blíž. Jeho objetí mi neskutečně chybělo.

,,Hrozně moc jsi mi chyběla." Zamumlal a já zavřela oči tisknouc hlavu blíž k jeho hrudi.