Unstable

56.

Jason's POV
- - - - -

Sešel jsem dolů po schodech a k mému překvapení se setkal s tím co mě tehdy dostal za mříže. Zastavil jsem se v pohybu a cítil jak se mi zrychlil tep.

Nevěděl jsem že jsou tu. Slyšeli nás? Bože můj doufám že ne.

,,Dobrý den." Dostal jsem ze sebe a on si mě přejel pohledem. Nejsem vůbec upravený, asi to nezanechává úplně dobrý první dojem. Co taky čekám, právě jsem vylezl z postele jeho dcery. Jsem víc než rád že mi dnes Em pomohla zakrýt všechny cucáky a rány na zádech od Amber.

,,A ty jsi?" Zeptal se s pozvednutým obočím a já nasadil svou profesionální seznamovací masku. ,,Jason." Řekl jsem a on mi nabídl ruku. Možná to se mnou nebude až taky marný. ,,Jack." Řekl a já jeho ruku přijal. ,,Takže Jasone... co tu děláš?" Zeptal se a já se podíval ke dveřím.

Co mu mám sakra říct, co tu dělám? Nic. Nevím. Jen chci být s Em. Vůbec jsem neměl v plánu potkat se s ním a už vůbec ne takhle když jdu jen v teplácích pro jídlo do auta s rozházenými vlasy a totálně neupravený.

,,Um.. jdu do auta pro jídlo." Odpověděl jsem nejistě a on pozvedl obočí. Moje dovednost v komunikaci s normálním člověkem u kterého potřebuju aby mě přijal právě vypověděla službu. Tohle je úžasný. V hlavě mám úplně vymeteno. Jak dokážu řídit lidi po celém světě a vést nebezpečné rozhovory, když ani neumím vést normální konverzaci zatímco jsem nervózní?

Možná protože v práci nejsem nervózní. Je to co dělám a nepotřebuju aby mě měli rádi. Potřebuju aby mě poslechli a měli ze mě respekt.

Zatímco Jenleyho se bojím já. Je to táta mojí přítelkyně, který je o půl hlavy vyšší než já a v devatenácti mě poslal za mříže. Mám právo na to se ho bát.

,,Ten mercedes je tvůj?" Zeptal se a já přikývl. Jedno z několika aut které mám...

,,Někdo tu má dobrý peníze?" Zeptal se s malým úšklebkem a já chvíli přemýšlel jestli je to dobře nebo špatně. Opravdu bych potřeboval aby mi někdo vysvětlil jak se tohle poznává.

,,Jen pár stovek.. milionů.. um.. omlouvám se za to že jsme se potkali takhle, ale mohl bych-" ,,Jídlo počká. Ann pojď se seznámit s Jasonem!" Křikl do obýváku a usmál se na mě. To je asi dobře... nevím, vážně chci zpátky za Em. Lituji toho že jsem sem vůbec šel.

,,Kdo je Jason?" Zeptala se a přišla k nám. Můžu utéct? Prosím zachraňte mě někdo.

,,To je vlastně dobrá otázka." Řekl a podíval se na mě stejně jako ona. Usmála se a podala mi ruku. ,,Anna." Řekla a já její ruku přijal. ,,Jason.. sluší vám to." Řekl jsem a ona se znovu usmála. Vypadá hodně jako Em. Jen trochu starší a s hnědými vlasy.

,,Děkuju." Řekla a ruku stáhla zpátky k sobě. Teď už bych rád šel.

,,Já se opravdu omlouvám, ale slíbil jsem Em že jen dojdu pro jídlo a vrátím se-" řekl jsem, ale znovu mě přerušili. Nesnáším když mě někdo přerušuje. Jsem zvyklý mít nějakou autoritu, ale nemůžu si ji vyžadovat od rodičů mé přítelkyně.

,,Však ona počká. Stejně by neměla tolik jíst. Zatím nám můžeš povědět něco o sobě." Řekla a já se na ně oba podíval. Cítím se jako v pasti. Z tohohle se jen tak nedostanu a pomalu se mě zmocňuje úzkost...