33.

690 33 14
                                    

Monica's POV
- - - - -
Rozespale jsem otevřela oči a podívala se na Jasona, který s někým telefonoval. Vypadal naštvaně. Tahal se za vlasy, zhluboka dýchal a pohled upíral ven z okna.

,,Poslední šance je dnes." Zavrčel a já se tiše opřela o lokty a promnula si oči. Neměla jsem brýle takže jsem ho viděla rozmazaně, ale stále si mě nevšiml.

Nechci ho rušit, ale zároveň by bylo možná lepší aby věděl že jsem vzhůru, aby neřekl něco nevhodného...

Naštěstí se ani ne o vteřinu později otočil čelem ke mně a na chvíli se zasekl v pohybu ve chvíli co si uvědomil že jsem vzhůru. ,,Co jsem řekl platí, je na tobě jak s tím naložíš." Řekl do telefonu předtím než hovor položil a přešel ke mně.

,,Probudil jsem tě?" Zeptal se a posadil se na kraj postele. ,,Jo, ale nevadí to.. proč nespíš Jayi? Měl jsi si odpočinout." Řekla jsem a opřela se o polštáře za mnou. ,,Nešlo mi spát a potom mi volali z práce." řekl s pokrčením rameny.

,,Jsi vyčerpaný." Povzdechla jsem si a on na sekundu sklopil pohled. ,,Chtěl bych spát, ale nejde to. Prostě neusnu.." řekl a znovu si rukou vjel do vlasů.

,,Pojď to zkusit." Řekla jsem a poklepala na místo vedle sebe. ,,Za pár hodin mám schůzku." Řekl s pokroucením hlavy. ,,Jasone to nebyla otázka." Řekla jsem a on si s malým úšklebkem v podobě pozvedlého koutku rtů  lehl vedle mě.

,,Hlavu sem a obejmout." Řekla jsem a poklepala na svůj hrudník.

,,Nechci aby jsi se cítila nepříjemně." Řekl nejistě a já pokroutila hlavou. ,,Však si na mě položíš jen hlavu a obejmeš mě, kdyby mi to vadilo, neříkám to." Řekla jsem a on udělal co jsem řekla. Poté zavřel oči a spokojeně vydechl.

,,Klidně se víc uveleb, mně to nevadí." Řekla jsem a nehty mu jemně přejížděla po zádech. Říkal že to má rád a uklidňuje ho to tak by ho to možná mohlo i uspat.

,,Takhle je to dobrý." Řekl a stisk kolem mého těla upevnil. ,,Zkus si usnout." Řekla jsem a druhou ruku mu přemístila do vlasů. ,,Nepůjde to." Zamumlal a já si tiše povzdechla. Musí spát. Je vyčerpaný, takhle ho brzy skolí nějaká nemoc...

,,Zkus to prosím." Řekla jsem a stále ho jemně hladila ve vlasech a přejížděla mu nehty po zádech.

Zůstal potichu a vypadalo to že usíná. Povedlo se?

Ještě chvíli jsem ho hladila a potom opatrně přestala. Hned nespokojeně  zamručel a zvedl ke mně pohled.

,,Proč jsi přestala?" Zeptal se a na chvíli nadzvedl hlavu. ,,Myslela jsem že spíš." Řekla jsem a on hlavu položil zpátky na moji hruď.

,,Em za poslední týden jsem dohromady spal sotva deset hodin." Řekl a stisknutí kolem mého břicha upevnil. ,,Ale jo, skoro jsem spal. Asi mě uspává tvůj dotek a hlas." Řekl a já se pousmála. ,,Mám pokračovat?" Zeptala jsem se. ,,Mhm." Zamumlal a já znovu umístila ruku do jeho vlasů. Zbožnuju jeho vlasy.

- - - - -

Tiše jsem se naposledy podívala na tu spící roztomilost na mé posteli. Trvalo asi půl hodiny než usnul, ale stálo to za to.

Třeba se konečně vyspí a navíc je opravdu hrozně roztomilej. Nebránila bych se tomu ho takhle vídat každý den.

Potichu jsem za sebou zavřela dveře od pokoje a sešla schody dolů, kde se Nate probíral nějakými papíry a hrála televize. Sedla jsem si vedle něj na sedačku a on ke mně zvedl pohled.

Podíval se na hodiny a potom znovu na mě a koutek rtů pozvedl do úšklebku.

,,Tři hodiny. Kde jsi ho nechala?" Zeptal se a papíry položil na stůl před sebe. ,,V posteli." Řekla jsem a on pozvedl obočí. Až teď jsem si uvědomila že to zní celkem podezřele.

Unstable Kde žijí příběhy. Začni objevovat