Unstable

28.

-o dva dny později-
- - - - -
Monica's POV
- - - - -
,,Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se a on ke mně zvedl pohled. ,,Zapomněl jsem si vzít prášky a bolí mě bez nich hlava z všeho toho šumu.." Zamumlal a promnul si čelo. Znovu nechápu z jakého šumu, ale nechci se ho ptát. Už se nechci hádat.

,,Počkej chvíli." Řekla jsem a odběhla do obýváku. Tam jsem vzala malou krabičku s několika prášky a šla znovu za Jasonem. Leželi tu už když jsme přijeli.

,,Tyhle?" Zeptala jsem se a postavila je před něj. ,,Kde jsi je vzala?" Zeptal se a vzal si je ode mě. ,,Byly tady na stole." Řekla jsem. ,,Jak si věděla které myslím?" ,,Bereš si je každý den a nejsou úplně obvyklé, není tak těžké si to zapamatovat." Řekla jsem on si natočil do skleničky vodu.

,,Už jsi přišla na to proč je beru?" Zeptal se a jeden z krabičky vyndal. Podíval se mi do očí a já pokroutila hlavou. 

,,Nijak jsem se tím nezabývala . Pokud mi to chceš říct tak určitě můžeš.. nebudu tě nijak soudit, ale nechci tě do toho nutit." Řekla jsem a on prášek zapil. Skleničku položil do dřezu a úlevně vydechl. Podíval se na mě a jemně mě chytl za ruku.

,,Věřím ti Em, ale ještě není správný čas."

- - - - -

,,Kdy se vrátíš?" Zeptala jsem se Natea přes telefon a posadila se na sedačku. Jemně jsem tahala za uvolněnou nit na lemu trika a poslouchala jeho hlas který už jsem přes tři dny neslyšela.

,,V pondělí. To už jsou jen čtyři dny." Řekl a já zvedla pohled k Jasonovi který přišel do místnosti. Jen čtyři dny? Mně to příjde jako celkem dost..

,,Jsi si jistý že se to znovu neprotáhne?" Zeptala jsem se a víc se opřela do polštářů.

,,Nejsem, ale doufám že ne.. Jak to zvládáš s Jasonem?" Zeptal se. Hlavou mi proběhlo všechno co se stalo za tu dobu co jsem s ním sama. Všechno od Gabriela, zdrogování, Jasonovo zranění..

Vůbec nechápu proč po nás ti lidé stříleli. Vlastně od té doby co jsem u Natea nic moc nepobírám. Děje se toho hrozně moc a na nic nemám vysvětlení. Hlavně protože mi ho nikdo z nich nechce dát..

,,Všechno je v pohodě." Zamumlala jsem a znovu se podívala na Jasona který si sedl vedle mě a jemně mi dal pramínek vlasů za ucho aby ni viděl do obličeje.

,,A co ostatní?" Zeptal se a já měla nutkání mu říct o Gabrielovi. Nejsem zvyklá Nateovi něco zatajovat, ale nevím jestli s ním chci rozebírat zrovna tohle.

Z většiny si za to můžu sama. I za to zdrogování. Vlastně za všechno co se mi tu přihodilo můžu já..

,,Byla jsem jen s Jasonem." Řekla jsem a odvrátila pohled od Jasona který povytáhl obočí.

,,Vážně? A co Gabriel?" Zeptal se. ,,Co by?" Zeptala jsem se a zvedla se ze sedačky, protože jsem nevěděla jestli tím povídáním Jasona neruším od práce, ale jemně mě chytl za zápěstí a stáhl si mě na klín.

,,Jasone." Řekla jsem potichu vymlouvavým tónem a telefon si přehodila do druhé ruky. Jsem těžká, nechápu proč tohle pořád dělá.

,,Naposledy jste se k sobě celkem měli tak jestli je tam nějaký pokrok." Řekl Nate a Jason si položil hlavu na moje rameno. Celý den byl hrozně unavený a stále něco dělal. Snažila jsem se ho přesvědčit aby si šel lehnout, protože to rameno se jinak nezahojí, ale neposlechl mě.

Objal mě kolem pasu a spokojeně vydechl.

,,Není." Zamumlala jsem a pravou rukou jemně hladila Jasona ve vlasech. Konečně po celém dni vypadal klidně a uvolněně. Vím že ho něco trápí ale nevím co...

S Gabrielem jsem to nikdy neviděla na něco víc než kamarády. Bral to na mě až moc rychle a potom se stalo tamto.

Chtěla bych Nateovi říct o Jasonovi, jen vím že zrovna od něj se mě snaží držet dál. Nechápu proč. Vždyť se ke mně chová dobře. Dokonce mě zachránil před tou kulkou. A staral se o mě když mě zdrogovali, dává pozor na to jestli jím, zajímá se o mě... mám ho ráda.

,,Určitě to ještě nějak navážete." Řekl a já pro sebe nepatrně pokroutila hlavou. ,,Jsem si docela jistá že ne." Řekla jsem, ale on pořád pokračoval v řeči o tom jak to s Gabrielem vypadalo dobře.

,,Nate, málem mě znásilnil." Řekla jsem protože jsem to už nemohla poslouchat.

,,Cože?" Vydechl překvapeně a Jason ke mně zvedl pohled. ,,Můžu si za to sama. Prosím nebuď naštvaný." Řekla jsem a Jason pokroutil hlavou na nesouhlas. ,,To neříkej, nemůžeš za to." Řekl potichu tak aby ho Nate neslyšel a uvolněný pramínek vlasů mi dal za ucho. Dlaň mi poté nechal na tváři a já tak nemohla odvrátit pohled od jeho krásných očí.

,,Nejsem naštvaný na tebe, ale na něj. Jsem si docela jistý že to nebyla tvoje chyba." Řekl. ,,Byla to moje chyba Nate, řekla jsem mu ať se mě dotýká." ,,Ale potom jsi mu řekla ať tě nechá být nebo ne?" Zeptal se. ,,Jo, asi po první minutě, ale stejně za to můžu já." Řekla jsem a Jason si mě přitáhl blíž k němu.

,,Nick nebyla to tvoje chyba. Neudělal ti nic?" Zeptal se. ,,Ne." Řekla jsem potichu a pohled odvrátila z Jasonových očí. Hrozně mě rozptyluje.

,,Tak to má jedině štěstí protože bych ho zabil. Takhle stačí když ho přizabiju." Řekl a na konci se trochu uchechtl. ,,To už udělal Jason." Zamumlala jsem. A Jason se pousmál.  ,,Možná nebyl dobrý nápad tě s ním nechávat." Řekl Nate. Nechápu proč mu to tak vadí. Jason je poslední dobou jediný s kterým je mi hezky.

,,Nate, Jason je,",,Nick já neříkám že je to špatný člověk. Věř mi že je pro mě jako brácha, ale vím že není na vztahy ani city. Nechci aby ti potom ublížil psychicky." Řekl a já se podívala na Jasona, který si znovu položil hlavu na mé rameno a poklidně dýchal. Nemyslím si že by mi ublížil. A i kdyby tak to nějak přežiju. Ani si nemyslím že pro něj něco víc znamenám. Sice pro mě udělal hrozně moc věcí, ale to nemusí znamenat nic. Pro něj možná jsem jen další z několika.

,,Budu končit." Řekla jsem po chvilce ticha. Nevěděla jsem co mu na to říct. Přemlouvat to nemá cenu. ,,Dobře..." řekl a já na dvě sekundy zavřela oči. ,,Mám tě ráda." Řekla jsem potichu a slyšela jak se pousmál. ,,Já tebe taky Nick." Řekl a po dalším rozloučením hovor položil.

Telefon jsem dala vedle sebe na sedačku. Položila jsem si hlavu na Jasonovo zdravé rameno a zavřela oči. Chvilku nikdo z nás nic neříkal dokud to on nepřerušil.

,,Možná bychom se neměli bavit." Zamumlal potichu a já se odtáhla. ,,Cože?" Zeptala jsem se tiše a podívala se mu do očí.

Udělala jsem něco špatně?

,,Nate má pravdu, jen ti ublížím... stejně za tři týdny odjíždíš Em. Bylo by lepší kdyby jsi odjela jen s hezkými vzpomínkami, pokud teda nepočítáme toho Gabriela, to že tě někdo zdrogoval, že jsem ti dal facku, několikrát jsme se hádali, měla jsi kvůli mně panický záchvat, motorka na které jsi jela na sobě měla bombu, museli jsme utéct aby nás nezabili a několik dalších věcí..." řekl a podíval se mi do očí. Chvíli jsem se jen snažila nebrečet a zahnat všechno co mi říkalo že ze to můžu já.

,,Pokud to tak chceš..." Řekla jsem tiše a slezla z něj.  Je mi to líto. Opravdu ho mám ráda a záleží mi na něm, ale nechci ho otravovat.

,,Em prosím nebuď smutná. Je to pro tvoje dobro." Řekl a jemně chytl mé dlaně do těch jeho. ,,Však já to chápu Jayi... půjdu do pokoje." Řekla jsem a vysmekla se z jeho sevření. Proč mám ten divný svíravý pocit na hrudi? Ani mezi námi nic nebylo... chápu že už se nechce bavit. I když říká že je to pro mě, mám pocit že jsem něco pokazila..

- - - - -
Názory do komentářů prosím!🤍