Unstable

4.

Omlouvám se za chyby, snad se část bude líbit :)

Jason's POV
- - - - -

,,Co tu děláš?" zeptal jsem se zmateně a znovu si promnul oči. Tohle není halucinace.

,,Asi ve tři jsi mi říkal, že mě tu nutně potřebuješ tak jsem přijel." Řekl a já se trochu zamračil. Vůbec si to nepamatuju.

,,Ale já jsem ti nevolal." Řekl jsem a on protočil očima. ,,Nechceš mi říct, že jsi byl zase nalitej a jen kvůli tomu jsem Nick musel vytáhnout ze školy?" Řekl s pozvednutým obočím.

,,Nebyl." Řekl jsem. Vážně jsem po tom co jsem přišel domů nepil, ale bylo mi blbě. To si pamatuju. ,,To bys poznal, víš jak mluvím když jsem mimo." Řekl jsem a on mi očima přejel po rukách a potom se podíval za mě. ,,Neměl jsi epizodu?" Zeptal se opatrně a já pokroutil hlavou.

,,Večer jsem byl v pohodě, takže těžko.." řekl jsem a on si povzdechl. ,,Tak to nevim co ti bylo ale volal jsi, takže jsme tady." Řekl a já přikývl. ,,A to jsi jí nechal na letišti, nebo proč nešla taky?" Zeptal jsem se a on se uchechtl. ,,Je v autě." Řekl a pohodil hlavou k jeho černému mercedesu zaparkovaném na mé příjezdové cestě.

,,Aha.. a proč nepříjde?" Zeptal jsem se. ,,Dej jí čas.. moc dobře víš jaký to je mít úzkosti." Řekl. ,,Má úzkosti?" Zeptal jsem se a on se na mě podíval jestli to myslím vážně. ,,Ne zrovna jsem si to vymyslel. Samozřejmě že má Jasone, proč bych ti to říkal?" Řekl ironicky.

,,Dobře tak mám pro ni dojít já nebo ji tu necháš nebo co?" Zeptal jsem se a opřel se o rám dveří.

Pořád jsem unavenej a pobolívá mě hlava. Nevím co jsem mu včera říkal ale vážně si nepamatuju, že bych mu volal. A už vůbec ne to že bych mu říkal aby přijel.

,,Jdu pro ní." Řekl a odešel k autu. Levou rukou jsem si promnul spánky a na chvíli si dal obličej do dlaní. Pozor na pravo. Slyšel si to šustění? Ozvalo se mi v hlavě a já se podíval na pravou stranu. Uvěřil tomu. Jsi naivní. Loutka. Úplně bezmocný ozvalo se znovu a podobné nadávky se tam točili téměř v kuse. Možná jsem neměl vysazovat ty prášky.

Monica's POV
- - - - -

,,Nemůžu tam." Vydechla jsem zoufale a tiskla se natiskla ke dveřím auta. ,,Mon prosím, je vážně v pohodě." Řekl Nate a já pokroutila hlavou. ,,Ale já nejsem. Co mám říct? Jak se mám chovat? Co když něco pokazím? Co když tě ztrapním? Co když sebe ztrapním? Co když vám zkazím kamarádství? To byste potom byli rozhádaný a naštvaný na mě a nikdy bych tě už neviděla protože bys mě nenáviděl a byl bys bez práce, protože pracujete spolu, ale já bych to zkazila a-" ,,To se nestane. Nic z toho se nestane. Seznámím vás a bude to dobrý. Zvládneš to." Řekl a já se mu podívala do očí, které se mě snažily uklidnit. Zhluboka jsem Vydechla a pomalu přikývla. Rozklepaně jsem vzala za kliku ode dveří.

,,Ne to je blbej nápad. Já to všechno zkazím." Řekla jsem s pokroucením hlavy když jsem vystupovala z auta a nejradši bych zalezla zpátky dovnitř.

,,Nezkazíš, bude to v pohodě." řekl. ,,Nate já to nezvládnu." Řekla jsem a úzkostlivě si nehtem pravého palce přejížděla po levé ruce. Byla už od stresu celá rozdrásaná, ale věděla jsem že se to brzy zahojí. Ani jsem tu bolest nevnímala.

,,Zvládneš. Je to úplně v pořádku. Je to stejný jako když jsi se seznámila s Kristen." Řekl a já pokroutila hlavou. ,,Znám jí od základky, není to stejný. Navíc on je starší a já nechci nic pokazit. Co mám říkat?"řekla jsem. ,,Nech to na mně." Řekl a než jsem si to uvědomila mě dovedl ke dveřím velké bílo černé vily. Do háje s čím jsem to souhlasila?