Unstable

74.

o měsíc později
- - - - -
Monica's POV
- - - - -

,,Ptal se mě kde jsi. Je na tom špatně." Řekl Nate a já sklopila pohled na Charlie která si cucala pravou ručičku a koukala se na mě s velkým úsměvem.

,,Em jak dlouho už jsi tam nebyla?" Zeptal se a já pokroutila hlavou. ,,Em." Řekl znovu a já k němu zvedla pohled. ,,Bojím se mezi lidmi, a muži mě.. děsí. J-já.. nevím jak bych to zvládla ve věznici kde by byli všude a ještě ti špatní..." řekla jsem potichu a Charlie ruku z pusinky vyndala. Pořád chce něco cucat, a její hračky se perou.

,,Ale on je Jason." Řekl a já pokývala hlavou. ,,Já vím, a hrozně moc mi chybí, ale minule mě s ním nechali asi tři minuty, jaké by to bylo teď?" Řekla jsem a on pozvedl obočí.

,,Na tom snad nezáleží. Hlavní že ho uvidíš." Řekl a mně se do očí nahrnuly slzy. ,,Nate ty nemáš tušení. Nemáš tušení jak se cítím. Znásilnil a zdrogoval mě policista zatímco jsi tu ty nebyl, přestože jsi mi to sliboval. Říkal jsi že ho pošleš pryč ale potom jsi nebyl k dostižení a on mi ublížil." Řekla jsem tiše a na konci tiše vzlykla.

Pokroutila jsem hlavou a vzala Charlie do náručí. Hned chytla do dlaně lem výstřihu mého trika a chtěla si ho strčit do pusinky, ale nenechala jsem ji.

,,Mon omlouvám se, já jsem.. ničili jsme ty důkazy, já jsem na ně musel dohlížet." Řekl potichu a já si setřela slzy. ,,Takže už na něj nic nemají?" Zeptala jsem se ho potichu a on přikývl. ,,Dnes jsme zničili poslední kopie." Řekl a mně se zadrhl dech. Takže už na něj nic nemají. Jak? Jak to udělali? Jak to bude teď?

,,Co se bude dít dál?" Zeptala jsem se tiše a on se usmál. ,,Soud přesunou dřív, ale nebudou ho moct zatknout, protože není žádná evidence. Všechno hmatatelného jsme se zbavili a Jason zabil všechny kteří se mu zdáli nevěrní, takže nemají žádného svědka." Řekl a na konci trochu pokroutil hlavou. Takže ho dostanou ven. Brzy bude s námi.

Už asi před měsícem jsem se ho ptala proč prostě neuteče jako minule, ale prý bude lepší dokázat že je nevinný aby mu nešli po krku.

,,Bože můj." Řekla jsem potichu a Nate mě s úsměvem objal. Konečně budeme zase spolu. Nemůžu se dočkat.

,,Tohle je dobré, ale schizofrenie je na tom špatně." Řekl a já se trochu odtáhla. Jak špatně? ,,Je to horší?" Zeptala jsem se a on pokýval. ,,Nedávají mu léky. Je víc paranoidní a roztěkaný než kdy jindy a myslím že už vidí hmotnější věci než jen pár stínů.." řekl potichu a mně se najednou zase udělali hůř. Střídají se mi emoce jako na houpačce, s každou větou je to něco jiného.

,,Musím zavolat tátovi, určitě to nějak zařídí. Co když se mu časem otupí emoce a nebude schopný nás milovat? Co bychom bez něj dělali?" Řekla jsem tiše znovu na pokraji slz jen and tou myšlenkou a rychle do ruky vyzvedla telefon.

,,Bude v pořádku." Řekl Nate a položil mi dlaň na rameno zatímco jsem vytočila tátovo číslo. ,,Em co si sakra myslíte že děláte. Zničit všechny důkazy? Budou ten soud chtít ještě dřív, nemám připravené všechny podklady. Víš jak je těžké někoho přesvědčit že je vinný člověk nevinný?" Zeptal se hned a já se podívala na Natea. ,,Jsem si jistá že to zvládneš." Řekla jsem a slyšela jak si povzdechl.

,,Co mi zbývá přece ho tam nenechám shnít." Řekl a já se s Charlie posadila na sedačku.

,,Mohl bys prosím nějak zařídit aby mu dávali prášky? Potřebuje je." Řekla jsem potichu. ,,Oni mu je nedávají?" Zeptal se a já pro sebe pokroutila hlavou. ,,Nate říkal že je to ještě horší než předtím." Řekla jsem a kousla se do rtu abych se nerozbrečela.