Unstable

16.

-o týden později-
- - - - -
Jason's POV
- - - - -
,,Počkej, vždyť spadneme." Řekla se smíchem a já se s námi zatočil. Byla lehčí než si ji pamatuji a její smích mě donutil zasmát se taky.

Pět dní jsem byl pryč za prací a nemohl jsem jí dostat z hlavy. Jsem rád že ji mám znovu u sebe.

Cítím se s ní zvláštně. Uvolněně, hezky. A šťastně..

Nevím co to je ale doufám že to brzy zmizí. Hlavně ten zrychlený tlukot srdce a nekontrolovatelný úsměv který je přítomen vždy když se o ní někdo zmíní nebo když přijde do stejné místnosti.

Tohle prostě nejsem já a nevím jestli se mi to líbí nebo ne.

,,Chyběl jsi mi." Řekla když jsem ji položil zpátky na zem a znovu mě objala. Objetí jsem jí opětoval a spokojeně vydechl. Nečekal jsem že něco takovýho řekne, ale byl jsem jedině rád.

,,Ty mně taky." Zamumlal jsem potichu a cítil jak se usmála. ,,Jasone můžeš na chvíli?" Přišel k nám Nate a já se nedobrovolně odtáhl od Nick která se na nás dívala s mírným zmatením v očích.

,,Za chvíli se vrátím." Řekl jsem jí a ona přikývla. Společně s Natem jsem došel až do mé pracovny a zavřel za námi dveře. ,,Děje se něco?" Zeptal jsem se a pozvedl obočí.

,,Musím do Mexica." Vydechl a já se na něj zmateně podíval. ,,Proč? Nějaký problémy? Jaktože o ničem nevím?" Řekl jsem a opřel se o svůj stůl.

,,Možná protože se víc věnuješ mojí sestřenici než práci." Řekl a já protočil oči. ,,Ptám se jestli jsou nějaký problémy." Řekl jsem. ,,Antonio potřebuje znovu pomoct s Danielem." Řekl a já pokýval hlavou. ,,Kdy vyrazíme?" Zeptal jsem se.

,,Jasone pojedu jen já a Fredo s Chrisem." Řekl a já se zamračil. Od kdy plánují něco beze mě? ,,Jsem váš šéf Nate. Jedu taky." Zavrčel jsem.

,,Tentokrát ne. Podívej, myslím že taky na chvíli potřebuješ volno a hlavně potřebuju abys kdyžtak pohlídal Nick." Řekl a  já si ho prohlídl jestli to myslí vážně. Nepotřebuju volno. Miluju svojí práci a vždycky jezdím s nimi, takže nechápu proč bych teď nemohl.

Ale na druhou stranu bych mohl mít více času na Nick, a Nate by nás nekontroloval...

,,To už se nebojíš že jí někde za rohem znásilním?" Zeptal jsem se. ,,Pořád se mi to nelíbí, ale věřím ti s ní víc než komukoliv jinýmu." Řekl a já cítil jak ze mě opadly skoro všechny obavy a napětí ohledně tohoto téma. Opravdu mi s ní věří?

Možná by neměl. Občas se nedokážu kontrolovat a hlavně neví o té facce ani o jiných věcech-

,,Vážně?" Zeptal jsem se hloupě a on se uchechtl. ,,Jasone jsi pro mě jako brácha. Samozřejmě že ti věřím. Nick pro mě jen hrozně moc znamená, a nechci aby ji někdo ublížil. Navíc pořád platí to že se jí nebudeš dotýkat." Řekl a já se usmál. Pokud mu to neřekne ona tak se o ničem nedozví, protože já vážně nemám v plánu mu to říkat.

,,Dobře, ale musíš mi říct všechno co jste řešili za mými zády zatímco jsem tu nebyl." Řekl jsem a on přikývl. ,,Lucas a Jackson," začal mluvit a já zpozorněl. Řeč o nich nikdy není nic dobrýho.

,,Co s nimi?" Zeptal jsem se otráveně a protočil oči.

,,Vzhledem k tomu že jsi do toho zatáhl i Nick, tak se bojím že jejich pět návštěv všech našich klubů za tu dobu co jsi tu nebyl a specifický výběr holek které vypadají podobně jako ona a které unesli by mohlo znamenat že je v nebezpečí." Řekl a mnou projela vlna něčeho co jsem necítil už dlouho- strachu.