Unstable

55.

Monica's POV
- - - - -

,,Vypadá to že jste ve třetím týdnu těhotenství, gratuluji." Řekla s úsměvem doktorka a mně se na chvíli zastavilo srdce. Takže je to pravda. Doufala jsem že ty testy třeba byly nekvalitní a proto se ukázaly pozitivně, ale ne...

Tohle se nemělo stát...

Doktorka mi ještě řekla nějaké informace, které jsem vnímala jen na půl a potom mě rovnou objednala na kontrolu na další měsíc.

Vyšla jsem před nemocnici a hned si všimla Jasonova auta. Jsem ráda že neodjel. Jsem docela unavená na to abych šla domů pěšky. Vlezla jsem do auta a on se na mě hned podíval. ,,Tak.. um.. jak to šlo? Všechno v pořádku?" Zeptal se opatrně a nejistě ke mně natáhl ruku hladíc mě po tváři.

Vynutila jsem malý úsměv a přikývla, tisknouc si k sobě blíž kabelku plnou letáčku o těhotenství kterými mě doktorka zahrnula, jako by mi ji mohl vzít a zjistit co se doopravdy děje.

,,Promiň za to jak jsem se choval.. mám špatný vzpomínky na tyhle kontroly u doktorů kvůli babičce. Jen tě nechci ztratit." Řekl a já se na něj podívala. Vypadá jakože je mu to opravdu líto. Myslím že za tu hádku můžu já, neměl by se omlouvat.

,,Je to v pořádku.. asi bych udělala to samé." Řekla jsem. Možná jsem se zase zachovala špatně. Jsem špatná přítelkyně...

K tomu všemu se cítím vážně špatně, protože jsem těhotná a otec dítěte, Jason, se o tom nesmí dozvědět jinak mě opustí, rodiče se o tom nesmí dozvědět, protože by mě zabili a budu na všechno sama. Mám děsný strach, ale doktorka říkala že se nesmím stresovat. Nevím jak to zvládnu.

,,Dobře." Řekl s úsměvem a naklonil se ke mně blíž pro polibek, který jsem zamítla mírným otočením hlavy takže jeho rty dopadly na mou tvář. Odtáhl se a zmateně se zamračil. ,,Proč jsi to-",,Můžeme prosím domů?" Řekla jsem tiše a pohled upřela ven z okýnka. Snažím se v sobě držet slzy a on to dělá těžší. Bojím se toho co se bude následovné měsíce dít ale jsem si jistá že si to dítě nechám.

Jason bez dalších řečí vyjel z parkoviště a v tichosti pokračoval až před dům. To ticho mě zabíjelo. Užíraly mě vlastní myšlenky a otázky. Opustí mě až to zjistí? Budu svobodná máma?

Hned jak zastavil před domem jsem otevřela dveře a rychle odemkla hlavní dveře od domu. Vešla jsem dovnitř a vyběhla po schodech nahoru. Z kabelky jsem vyndala všechny letáčky a kalendáře s fotkami šťastných dětí a těhotných žen a strčila je do šuplíku vedle postele který jsem zamkla a klíčky si hodila do kabelky.

Posadila jsem se na kraj postele a dala si obličej do dlaní. Tohle je prostě v háji. Jason mě opustí a budu na všechno sama. A ještě ke všemu pořád musím chodit do školy. Jak to sakra udělám? Nezvládnu to.

Slyšela jsem kroky na schodech a rychle si setřela slzy. Postavila jsem se čelem do rohu a zahákla prsty za lem své mikiny. Přetáhla jsem si ji přes hlavu a hodila ji na postel. Chystala jsem se sundat i triko, když jsem kolem pasu ucítila jeho svalnaté ruce a teplý dech na krku.

,,Udělal jsem něco?" Zeptal se opatrně a otočil mě k němu čelem. Pokroutila jsem hlavou a opřela si čelo o jeho hruď objímajíc ho kolem pasu. Taky mě objal a já se potichu rozbrečela. Nechci o něj přijít. Hrozně moc ho miluju, nevím co bych bez něj dělala..