Unstable

54.

Jason's POV
- - - - -
,,Em zítra máš školu." Vešel do pokoje Nate a já si přiložil ukazováček na rty aby byl potichu. Em usnula asi před půl hodinou na mé ruce která pomalu odumírá. Jen nemám to srdce na to jí posunout protože vypadá až moc roztomile.

,,Už jste v pohodě?" Zeptal se s pozvednutým obočím a já se usmál. Jsem rád, že je to mezi námi v pořádku. Už jsem si chvíli myslel že se rozejdeme.

,,Nepodvedl jsem ji. Amber se přiznala." Řekl jsem potichu s malým úsměvem a on se posadil na židli vedle postele. ,,To jsem rád. Oba jste byli vážně v háji, nevím co bych dělal kdybyste se oba dva zhroutili..." řekl a já Em jemně pohladil po boku a více ji zakryl dekou aby jí nebyla zima.

Neskutečně mi chyběla. Víc než týden bez ní byl neskutečně těžký a jsem rád že jsme konečně spolu a můžu ji znovu držet v náručí a usínám s ní.

Snažil jsem se jí volat jak nejčastěji to šlo, ale pořád si nějak dodělávala úkoly a já mám hodně práce, takže to bylo opravdu těžké.

,,Můžeš mi vysvětlit proč jsi se předávkoval?" Zeptal se a já k ní sklopil pohled. ,,Nechtěl jsem se předávkovat. Chtěl jsem si dát jen tolik abych nevnímal tu bolest, ale klepaly se mi ruce a asi jsem to trochu přehnal..." řekl jsem a on pokroutil hlavou.

,,Říkal jsem ti ať neuděláš žádnou blbost. Víš že nemáš nic brát na ty prášky..." řekl a já k ní sklopil pohled. Klidně oddechovala a rukou mě objímala kolem pasu. Vlasy ji jemně spadaly do obličeje a vypadala klidně a roztomile. Možná se konečně vyspím když ji budu mít u sebe.

,,Jsem v pohodě. Už to neudělám." Řekl jsem a on se znovu postavil a povzdechl si. ,,Musím ji odvést domů. Zítra jde do školy." Řekl a já si ji k sobě přitiskl blíž. Už nechci být bez ní. Nemůžu spát když ji nemám u sebe a nemocnice jsou zlo. Nesnáším je.

,,Jasone..." řekl vymlouvavým hlasem a já se na něj podíval. ,,Chci být s ní." Zamumlal jsem a on si povzdechl. Konečně s ní můžu trávit víc času a on mi ji chce znovu vzít.

,,Tak pojď taky. Už jsi v pohodě." Řekl a mně se nadšením rozbušilo srdce což samozřejmě viděl na monitoru. ,,Vážně jsi z ní mimo." Řekl a já se sklopil pohled. Nemůžu si pomoct. Je první kdo na mě má takový vliv a přestože mě to ze začátku děsilo, teď jsem si na to zvykl a je to celkem hezký pocit.

,,Vezmi jí prosím, musím se převléknout." Řekl jsem místo odpovědi a on ji opatrně zvedl z postele. Úlevně jsem vydechl když se mi odlehčila ruka a posadil se na posteli. Trochu jsem s předtím zatíženou rukou zatřásl aby se znovu prokrvila a následně ze sebe odpojil všechny hadičky a přístroje.

,,Odnesu ji do auta a zařídím abys mohl odejít. Potom přijď." Řekl Nate potichu aby ji nevzbudil a já přikývl. Promnul jsem si obličej a postavil se z postele. Oblékl jsem se zpátky do toho v čem mě sem přivezli a potom co jsem si vzal své věci jsem přešel dolů a do auta.

,,Hlavně ať se neprobudí. Dneska byla unavená a zítra potřebuje být v pohodě." Řekl Nate a vyjel z parkoviště. Podíval jsem se na ni ve zpětném zrcátku a pousmál se. Vypadá hrozně roztomile když spí. Neskutečně mi chyběla.

- - - - -
Monica's POV
- - - - -

Promnula jsem si oči a sešla poslední schod. Z kuchyně se linula vůně jídla a Jasonův hlas. Zastavila jsem se ve dveřích kuchyně a chvíli jen tak sledovala jak něco dělá u plotny a telefonuje. Nechápu jak může pořád vypadat tak úžasně.

Chci být v kuse v jeho blízkosti. Dotýkat se ho a cítit jeho doteky a polibky. Zjišťuji že jsem opravdu mazlivý typ...

No s Natem jsem se taky ráda objímala ale s Jasonem je to jiné. Je to mnohem lepší a příjemnější a mohla bych v jeho objetí strávit celý den.