Unstable

14.

Jason's POV
- - - - -
,,Jackson šel po nás a hlavně po Em." Řekl jsem a na sekundu zavřel oči protože se mi před nimi znovu vybavila. Z nějakého důvodu ji poslední dobou nemůžu dostat z hlavy.

,,A víme že chtěli dostat tebe? Co když chce hlavně jí?" Navrhl Chad a já pokýval hlavou. Přesně toho se bojím. Nesmí jí dostat. Vím jak moc by jí ublížili a to nemůžu dopustit.

,,Taky mě to napadlo. Přeci jen jsem mu v klubu řekl že je to moje přítelkyně, takže ji možná bere jako mojí slabinu." Řekl jsem trochu víc pro sebe a Gabe se v tu chvíli zvedl od stolu. Podíval jsem se na něj stejně jako všichni v místnosti.

,,Děláš si prdel Jasone?" Zeptal se mírně zvýšeným hlasem a já zvedl obočí.

,,Gabe sedni si." Sykl po něm Fredo ale on ho neposlechl.

,,Jak jsi jí do tohohle mohl zatáhnout?" Řekl a přišel blíž ke mně. Varovně jsem couvl a přimhouřil na něj oči. Měl by se hlídat aby neřekl něco co se mi nebude líbit nebo to nedopadne dobře.

,,Gabrieli myslíš že by bylo lepší ho nechat jí unést?" Zeptal jsem se ho a pozvedl obočí.

,,Všichni moc dobře víme co Daltonovi dělají." Řekl jsem a on se uchechtl.

,,McCannovi." Opravil mě a já potichu zavrčel. Chytl jsem ho pod krkem a přimáčkl ho na zeď.

,,Nikdy mě k nim nepřiřazuj. Jediný co s nimi sdílím je-" ,,Kde je Monica." Vtrhl do místnosti udýchaný Nate a já pustil Gabriela zpátky na zem.

Ještě jsem do něj kopl a papíry hodil na stůl před kluky. Vyšel jsem ke dveřím a v nich ramenem strčil do Natea říkajíc mu že Nick je v pokoji.

Rychle jsem vyběhl schody nahoru a potom do svého pokoje. Naštvaně jsem za sebou třískl dveřmi a z tašky si vytáhl cigarety. Jednu jsem si rozklepanýma rukama zapálil a nadechl se uklidňujícího kouře.

,,Jasone?" Ozvalo se zaklepání na dveře a její nejistý hlas. Zavřel jsem oči a vydechl kouř. Teď jsem naštvaný, moc se mi tu nehodí.

Pomalu jsem otevřel dveře a opřel se o ně.

,,Nick měla bys pryč." Řekl jsem jí potichu a podíval se jí do očí. ,,Prosím, chci být s tebou." Řekla a stydlivě sklopila hlavu. ,,Nate už se vrátil. S ním ti bude líp." Řekl jsem a ona zakroutila hlavou na nesouhlas.

,,Em ani nevíš jak rád bych s tebou byl, ale nechci ti ublížit." Řekl jsem když jsem viděl to zklamání v jejích očích.

Byl jsem zklamaný sám sebou. Už proto že jsem věděl že je smutná kvůli mně. Nemám rád když je smutná nebo rozhozená. Mám potom takový zvláštní pocit na hrudi. A to se mi nelíbí.

,,Pojď dovnitř." Zamumlal jsem a vydechl kouř. Otevřel jsem víc dveře a ustoupil do strany. ,,Jestli mě tam nechceš tak půjdu zpátky k sobě." Řekla a pokroutila hlavou.

,,Em pojď." Řekl jsem a pousmál se. Ona vešla a hned šla k oknu které otevřela. ,,Máš tu hrozně moc kouře." Řekla a já znovu vydechl kouř z cigarety. ,,Z čeho by to mohlo být?" Řekl jsem v otázce a ona se uchechtla.

,,Radši si nesedej na postel, ještě jsem nevyměnil povlečení, a mohla bys otěhotnět." Řekl jsem a ona se zasmála.

,,Bože můj jsi nechutnej." Řekla se smíchem a posadila se na zem. Divím se že se zasmála a neutekla, ale nestěžuju si.

,,Takže budeme na zemi?" Zeptal jsem se a sedl si k ní. ,,Navrhuješ něco jiného?" Zeptala se a já pokrčil rameny. ,,Mám hezkou koupelnu." Řekl jsem a ona v otázce pozvedla obočí.