Unstable

10.

Jason's POV

Všiml jsem si že usnula. Opatrně jsem se zvedl z postele a co nejtišeji odešel z pokoje.

Neměl jsem v plánu to uspěchat. Jen.. nevím proč, nevím jak, mě hrozně přitahuje. A ani nevím proč se s ní chovám tak jak se chovám. Nikdy jsem se takhle s nikým necítil.

Posadil jsem se na sedačku a dal si obličej do dlaní. Nevím co dělat. Nevím co se se mnou děje. A vím že jsem to posral. Vždyť ještě nikdy s nikým nebyla, a já se chovám hrozně a nezodpovědně.

Bolela mě hlava a nemohl jsem se dočkat až usnu a všechny hlasy, halucinace i myšlenky odejdou. Alespoň na pár hodin. Potom se probudím a budou zpátky.

Dnes vidím skoro všude stínovou postavu. Byla za Em. Několikrát. Jsem rád že se mi svěřila s tou anorexií a vůbec by mě nenapadlo že měla deprese ani anorexii.

Nemohl jsem ji říct že mám schizofrenii. Nechci ji zatáhnout do svého života víc než to bude nutný.

- - - - -
Monica's POV

Pomalu jsem otevřela oči a unaveně se posadila. Pravou rukou jsem si prohrábla vlasy a podívala se po pokoji. Venku už bylo světlo, ale žaluzie propouštěly jen velice málo.

Chvíli jsem jen seděla a přehrávala si v hlavě co se stalo včera.

Po desátý večer by mi měl někdo zalepit pusu a nedovolit mi říct vůbec nic do dalšího rána. Chovám se jak opilá a nevím co mluvím.

Proč jsem mu sakra říkala o anorexii? A o tom že jsem neměla přítele. Bože můj vždyť se skoro neznáme, co jsem si myslela?

Stejně tak to jak nade mnou ležel. To byla sice víc jeho chyba ale já jsem ho nechala.

Teď se mu nebudu moct podívat do očí. Ví toho o mně až moc a vůbec se mi to nelíbí. Cítím se zranitelnější.

Pomalu se otevřely dveře a dovnitř vešel Jason.

,,Myslel jsem že ještě spíš." řekl a já pokroutila hlavou. ,,Zrovna jsem se probudila." řekla jsem a on přikývl. ,,Dobře.. um.. máš hlad nebo něco?" zeptal se. ,,Vlastně bych ráda jela domů jestli ti to nevadí. Nate musí šílet." řekla jsem a taky se postavila.

,,Počkej, v tomhle jsem rozhodně neusínala." řekla jsem a prohlídla si volnou mikinu a tepláky které jsem na sobě měla.

,,V noci ti byla zima tak jsem ti dal něco na převlečení." řekl a já se na něj jen podívala s pozvedlým obočím. ,,Nepamatuju si to." řekla jsem potichu. ,,Nemusíš se bát, převlíkla jsi se sama a já se nedíval." řekl a já mírně přikývla.

,,Tak teda pojedeme?" zeptal se po chvilce ticha a já znovu jen přikývla.

- - - - -
,,Em, to co se včera stalo-" začal když jsme nastoupili do auta a já pokroutila hlavou.

,,Nic se nestalo Jasone. Zapomeň všechno co jsem ti o sobě řekla prosím. Už se o tom nechci bavit." řekla jsem a podívala se z okna zatímco on vyjel zpátky vstříc silnicím.

,,Takže co teď? Mám se chovat jako bych o tobě vůbec nic nevěděl?" zeptal se a já se na něj podívala. ,,A ty o mně snad něco víš?" zeptala jsem se s pozvednutým obočím.

,,Jasone to že víš že jsem měla anorexii, i to že jsem panna a co jsem dělala jako malá neznamená že mě znáš. Víš jen úryvky. A já tě prosím abys i na ty zapomněl, protože my dva.. Jsme se před týdnem ani neznali." řekla jsem a všimla si jak trochu znejistěl.