Unstable

71.

Monica's POV
- - - - -

,,Takhle nebo víc koření?" Zeptala jsem se ho a podala mu lžičku s trochou omáčky na ochutnání. Opatrně si ji vložil do úst a pokýval hlavou. ,,Ještě trochu." Řekl a já pro sebe přikývla. Dokořenila jsem to a vypnula sporák.

Malou jsem si nepatrně posunula výš aby mi nespadla a ze šuplíku vyndala talíře.

,,Vezmi ji na chvilku prosím." Řekla jsem a podala mu spící Charlie. Opatrně si ji ode mě převzal a držel ji v náručí zatímco něco řešil na telefonu. Od toho co se stalo včera stále něco řeší s Natem a ostatními a moc se mi to nelíbí.

Nechápu co tu ti muži dělali a asi mi bude chvíli trvat než se vzpamatuj z toho že jsem někoho zabila..

,,Dobrou chuť." Řekla jsem a dala před něj talíř s jídlem. Malou jsem si od něj vzala zpátky a jemně s ní pohupovala aby ještě chvíli spinkala.

,,Ty nebudeš jíst?" Zeptal se a já pokroutila hlavou. ,,Už jsem jedla." Řekla jsem a on nejistě vzal do ruky příbor. ,,Teprve teď jsi to dovařila." Řekl a já se posadila vedle něj. Nechci mu říkat ten pravý důvod. Vím že to se mnou myslí dobře, ale já opravdu nechci zůstat tlustá přestože vím že je to z těhotenství..

,,Měla jsem něco jiného. Jez ať ti to nevychladne." Řekla jsem a on se zdráhavě pustil do jídla. Jemně jsem Charlie nadzvedla trochu výš a pohladila ji po bříšku. Každou chvílí by se měla probudit. Už spí celkem dlouho a musí mít hlad.

Hlavně ji od večera radši většinu času držím, protože se o ni bojím. Je to zvláštní ale prostě mám pocit že se něco špatného stane a chci ji mít u sebe.

,,Máš moc práce nebo na tebe můžu mluvit?" Zeptala jsem se opatrně a on ke mně zvedl pohled od jeho telefonu. ,,Povídej." Řekl a telefon položil vedle něj na stůl. Pousmála jsem se když bylo vidět že opravdu poslouchá a znovu sklopila pohled na malou.

,,Rodiče budou chtít abych začala s vysokou, myslíš že bych jim mohla říct o Charlotte aby mi dovolili si vzít rok volno a až potom začít s výškou?" Zeptala jsem se a on pozvedl obočí.

,,Tak to abych začal shánět prstýnek.." řekl a já se na něj znovu podívala. Proč prstýnek? Táta možná říkal že dítě až po svatbě, ale to nic neznamená. Charlie už je na světě, nic už s tím nejde dělat a rozhodně bych to nebrala zpátky.

,,Nemyslím si že to bude nutné." Řekla jsem a on si tiše povzdechl. Podepřel si bradu dlaní a odvrátil ode mě pohled. ,,Tvůj táta mě nesnáší. Jak myslíš že bude reagovat na to až zjistí že máme dítě?" Zeptal se a já mu jemně přiložila dlaň na záda. Vím že ho to trápí, ale opravdu se tím nemusí zatěžovat.

,,Nezáleží mi na tom. Ani se nechovají jako správní rodiče. Jediné co dělají je že mě tlačí do škol. Jen chci aby věděli že mám důvod pro to studium odložit. Na vysokou půjdu tak i tak." Řekla jsem a on chvíli zůstal mlčet. Chápu co říká. Dává to smysl, ale opravdu mi nezáleží na názoru mých rodičů..

,,Kdy jim to řekneme?" Zeptal se. Nevím nemám v plánu se s nimi v brzké době vidět. ,,Můžeme se u nich stavit o víkendu..?" Navrhla jsem a on přikývl. Jemně mě chytl za ruku a pohladil mě po jejím hřbetu. Nadechoval se že odpoví, ale znovu se mu rozzvonil telefon.

,,O víkendu tam pojedeme. Promiň ale tohle musím vzít." Řekl s omluvným pohledem a vstal od stolu. Hovor přijal a odešel do jeho kanceláře.

Tiše jsem si povzdechla a opatrně se s Charlie znovu postavila ze židle. Malá se začala nepatrně protahovat a tiše pofňukávat.